Základy kanoistiky - kapitola 4

Napsal Administrátor dne 27. duben 2000.

4. TECHNIKA PÁDLOVÁNÍ

Zvládnutí správné techniky jednotlivých záběrů je předpokladem pro účinné pádlování a bezpečný pohyb vodním terénem.

    TECHNIKA JEDNOTLIVÝCH ZÁBĚRŮ NA KANOI

Výčet nejdůležitějších záběrů:

• záběr vpřed
• záběr vpřed se slalomovým ulomením
• záběr vpřed s ry

chlostním ulomením

• široký záběr od přídě
• široký záběr od zádě

• vylehnutí

• přitažení
• závěs
• záběr vzad
• závěs v přesahu (přes ruku)

• bidlování

    Sezení v kanoi
    Sedačky na turistických kanoích jsou zpravidla pevně zabudované. Sezení by mělo být pohodlné a stabilní. Doporučujeme dvě varianty:
    Noha na straně pádlování je pokrčena pod sedačkou, koleno je nízko v lodi, stehno je zapřeno o bok lodi. Druhá noha je volně natažena, pata se opírá o dno kanoe.
    Druhý doporučený způsob sezení je v kleku pod sed

ačkami. Tato varianta se používá hlavně v náročnějších vodních podmínkách. Loď je z důvodu sníženého těžiště stabilnější.
    Aby loď po každém záběru klouzala po hladině, je zadní sedačka umístěna dál od středu lodě. Zadák (zadní člen posádky) by měl být také těžší než háček (přední člen posádky). Oba kanoisté se snaží sedět co nejvíce u svého boku lodi. Musí ovšem dbát na to, aby loď byla vyvážená.

    Pádla
    Technicky správné záběry mohou být prováděny jen s vhodnou délkou pádla (obr. 31 ).
    Ta je ovlivněna několika faktory:
1. výškou závodníka vsedě (od kyčelního kloubu k ramenům),
2. délkou paží (měřeno od ramenního kloubu k zápěstí),
3. výškou sezení v lodi.
    Spodní paže by měla držet pádlo asi 15 cm od listu. Držíme-li pádlo ve vodorovné poloze nad hlavou, musí činit úhel mezi předloktím a pádlem a zároveň úhel v lokti 90 stupňů.

    Záběr vpřed
    Záběr vpřed je základní a nejdůležitější záběr. Technicky správně provedený záběr pohání loď vpřed, udržuje ji v rychlosti a tím usnadňuje její pohyb. K dosažení účinného záběru vpřed je nutné zapojení velkých zádových svalů. Největší síla vychází ze svalů ležících podél páteře, trapézového svalu a svalů deltových. Svaly paží jsou využívány pro různé řídící záběry, pro dokončení záběru vpřed, vytažení apřenos pádla.

• Fáze záběru:
  • zasazení
  • tažení
  • vytažení a přenos
• Zasazení
  Při zasazení listu pádla do vody je trup mírně předkloněn a natočen, aby spodní paže mohla zahájit záběr co nejvíce vpředu. Spodní paže je napjatá, horní je v loketním kloubu ve flexi asi 30 stupňů. Pádlo je drženo pevně, nikoliv však křečovitě. Trup je mírně předkloněn, hlava je držena zpříma. Pádlo je nutné zasadit do vody měkce. Při nedostatečném zasazení a předčasném tažení dochází často k tzv. roztržení vody a tím k velmi neúčinnémuzáběru.
• Tažení
  První hnací silou je využití švihu po fázi přenosu a narovnání trupu se současnou zpětnou rotací do základní polohy. Horní paže určuje postavení pádla ve vodě po dobu záběru. Loket horní paže musí být dostatečně vysoko (ve výšce očí). V opačném případě dochází k tomu, že pádlo není taženo kolmo k vodě a záběr je opět neúčinný. Navíc může docházet k roztočení lodě. Spodní paže je co nejdéle napjatá, čímž je umožněn přenos síly ze zad a svaly paže se tak rychle neunaví. Záběr je ukončen v okamžiku, kdy spodní ruka míjí trup, který je na konci záběru ve vzpřímené poloze.
• Vytažení a přenos
  Pokrčením paží se dostává dřík pádla k prsům a současně se začíná pádlo vytahovat z vody plynulým obloukem.Pádlo přenášíme vpřed vzdálenější hranou listu, plochou listu rovnoběžně s hladinou.

    Záběr vpřed se slalomovým ulomením
    Při jízdě na kanoi musí zadák provádět korekci směru. Jedním ze způsobů korekce je slalomové ulomení na konci záběru. Zadák provádí záběr vpřed. Po dosažení úrovně boků začíná přetáčet list ve vodě tak, že přikládá jeho záběrovou plochu k lodi. Spodní .ruka dotahuje list za tělo, horní ruka stlačuje žerď dopředu a dolů. Příčná osa pádla je kolmá na hladinu a podélná rovnoběžná s osou kanoe. Žerď směřuje šikmo vzad. List v této poloz

e pádla vytváří kormidlo lodi. Spodní ruka přitlačí žerď k boku lodi. V případě, že se loď stáčí na opačnou stranu, než pádluje zadák (říkáme, že se stáčí zadákovi z ruky), horní ruka zatažením (zapáčením) hlavice dovnitř lodi stáčí loď do opačného směru (obr. 32).

   Záběr vpřed s přitažením zádě
    Má-li kanoe tendenci se stáčet na stranu zadáka (do ruky), horní ruka naopak tlačí hlavici ven z lodi (obr. 33) Pro větší účinnost se záběr vede více od boku lodi a na jeho konci se provádí klasické přitažení zádě (viz níže).

    Záběr vpřed s rychlostním ulomením
    Zadák přetáčí v konci záběru záběrovou plochu listu od lodi a současně tlačí hlavici pádla dopředu a dolů. Tento pohyb je prováděn hlavně v zápěstích (tzv.ubírání plynu). Poloha pádla je stejná jako u slalomového ulomení - příčná osa listu je kolmá k hladině, žerd pádla směřuje šikmo vzad, ale záběrová plocha listu směřuje od lodě. Při tomto způsobu řízení provádí list korekci směru již při natáčení ve vodě. Záběr je proto rychlejší než při ulomení slalomovém.
    Tento způsob je namáhavý zejména pro zápěstí a nedovoluje velkou korekci směru jízdy. Používá se proto hlavně při pádlování na hladké vodě, když se loď pravidelně stáčí z ruky zadáka (obr. 34).
    Řídící záběry na kanoi se většinou musí provádět po každém záběru vpřed. Celý záběr proto trvá zadákovi déle než háčkovi. Je proto nutné, aby háček počkal se zahájením záběru na zadáka.

     Široký záběr od přídě
    Široký záběr od přídě, nazývaný též obloukový, otáčí nebo roztáčí kanoi do požadovaného směru. Dále je jím možné provádět korekci směru jízdy. Výchozí poloha k zasazení listu je mírně předkloněný trup, spodní paže je natažena, horní pokrčena těsně před trupem, ramena mírně vytočena na stranu záběru. List je zasazen co nejvíce vpředu a

u špičky lodi, žerd' je držena co nejníže. Při vlastním záběru dochází k rotaci trupu, dráha listu je vedena po celou dobu záběru napjatou spodní paží. Záběr bývá ukončen za tělem. Pro zvýšení účinnosti se často provádí přehmátnutí spodní ruky výše na dříku pádla, dále je možné provést mírný pohyb trupu ve směru předozadním. V tomto případě je nutné dbát na to, aby nedošlo k rozhoupání lodě ve směru předozadním. Rovněž výrazné přenesení váhy na stranu záběru může kanoi naklonit ve směru bočném, což bývá nevýhodné pro plynulost jízdy (obr. 35).

    Široký záběr vzad
    Používá se k otočení lodě při náhlé změně směru, při nájezdech a výjezdech z proudu,většinou na místě zadáka (obr. 36). List se zasazuje co nejblíže k zádi lodi, spodní paže je napjatá, horní mírně pokrčená, ramena jsou vytočena na stranu záběru. Žerď je téměř ve vodorovné poloze vzhledem k boku lodi, obě ruce jsou nad vodou. List je pokládán na hladinu nezáběrovou plochou, přední hrana směřuje mírně vzhůru. Trup je mírně zakloněn. Vlastní záběr vychází z rotace zad, spodní paže je po celou dobu záběru natažená. Dráha listu je vedena co nejdále od boku lodi. Záběr lze provést bez vyklonění i s vykloněním trupu z lodi. V druhém případě kanoista přenáší váhu těla na stranu záběru a silně se opírá

o nataženou spodní paži po celou dobu záběru.

    Vylehnutí na pádlo
    Slouží k otáčení lodi při nájezdech a výjezdech z proudu na místě zadáka, zejména v těch případech, kdy kanoe najíždí ve velké rychlosti na silný proud. Trup je mírně zakloněn a vytočen na stranu otáčení, těžiště těla je přeneseno k boku lodi. Spodní paže je napjatá, horní pokrčená, obě ruce jsou nad vodou. List se pokládá na vodu nezáběrovou plochou, vzdálenějším okrajem vpřed a šikmo vzad. Místo, kde se pádlo položí na hladinu, je b

od, kolem kterého se loď otáčí. Voda tlačí zespodu na list, proto může být opora o pádlo velmi důrazná (viz zadák na obr. 35).

    Přitažení
    Přitažení lodi se používá k malé korekci směru jízdy. Je to záběr, který loď nepohání, ale pouze ji otáčí nebo natáčí (obr. 37). Rozlišují se tři základní způsoby provedení:

• přitažení u špičky
• přitažení vedle sebe
• přitažení za sebou

    Při zasazení listu do vody je trup ve vzpřímené poloze a vykloněn ven z lodi, spodní paže je natažená nebo v mírné flexi v loketním kloubu, horní paže je ohnutá v lokti, ruka je nad hlavou nebo vedle hlavy směrem ven na stranu přitažení, loket směřuje dopředu a dolů. Při základním provedení by měl být list zasazen v rovině trupu, rovnoběžně s bokem lodi a samozřejmě co nejdále od lod

i, natočení listu je prováděno zápěstími.
    Při vlastním přitažení spodní paže přitahuje loď k místu zasazení listu. Při zasazení listu vedle sebe dochází k bočnímu posunu lodi, při zasazení před sebou (háček), nebo za sebou (zadák) dochází k otáčení nebo natáčení lodi.

   Závěs
    Nejčastěji se závěs používá k otáčení kanoe při nájezdech a výjezdech z proudu (obr. 38).
Závěs zahajujeme ve vzpřímené poloze trupu, těžiště těla je přeneseno na stranu závěsu, trup je vykloněn ven z lodi. Spodní paže je mírně natažena, horní je ve flexi v loketním kloubu asi 90 stupňů, loket směřuje dopředu a dolů, ruka horní paže je nad hlavou, nebo těsně u hlavy směrem ven z lodi na stranu záběru. Záběrová plocha listu směřuje do směru jízdy. Polohu listu určují zápěstí. Místo, kde je zasazené pádlo, je bod, kolem kterého se kanoe otáčí.
    Závěs je dokončen plynulým pohybem spodní paže po obloukovité dráze dopředu ke špičce lodi a může být spojen se záběrem vpřed.

    Záběr vzad
    Záběr vzad slouží při jízdě na kanoi k zastavení a rozjetí lodě vzad (obr. 39). Na počátku záběru je trup vzpřímený, ramena jsou vytočena na stranu záběru. Spodní a horní paže jsou mírně pokrčené. List se zasazuje za tělem nezáběrovou plochou vpřed. Záběr se zahajuje rotací trupu do výchozí polohy pro záběr vpřed.

    Závěs v přesahu
    Tento záběr se občas používá na místě háčka při nájezdech a výjezdech z proud (obr. 40). Trup je ve výchozí poloze ve vzpřírnené pozici, spodní paže natažená, horní pokrčená ve výši hlavy. List je pokládán do vody na opačné straně lodi co nejdále od boku lodi. Úhel postavení listu ve vodě je korigován zápěstím horní ruky. List je nastaven tak, aby nabíral tolik vody, kolik je potřeba k dostatečně rychlému otočení lodi bez ztráty rychlosti. Zatížení z pádla se přenáší na tru

p, provedení je statické, list je vytahován z vody směrem ke špičce.

    Bidlování
    Bidlováním se zrychluje pohyb lode při jízdě v mělké vodě. Může se provést při výjezdu od břehu nebo z mělkého protiproudu. Častější a účinnější je na místě zadáka (obr. 41). Konec listu se opře ve vodorovné poloze k boku lodi vedle trupu nebo za ním o opěrný bod a přenesením váhy na pádlo dochází k odpichu ode dna. Je žádoucí, aby odpich byl veden co nejvíce podél lodi ve směru jízdy. Možné je i přesáhnutí spodní ruky na

dříku pádla směrem nahoru. Odpich je zahajován vedle těla nebo za tělem.

   Přitažení protažením listu vodou po skončení záběru
Záběr se používá k mírným korekcím nebo udržení směru jízdy. Po skončení záběrové fáze přímého záběru se list nevytahuje z vody, ale protahuje se vodou vpřed. Síla provedení závisí na natočení záběrové strany listu vzhledem k boku lodi. tím je úhel listu otevřenější, tím je přitažení silnější.

    Přitažení protažením používají velmi máslo vyspělí vodáci zejména v náročnějších vodních terénech. Tento způsob jim umožňuje neustálý kontakt pádla s vodou a tím jistější pohyb lodi vodním terénem (obr. 42).

    TECHNIKA JEDNOTLIVÝCH ZÁBĚRŮ NA KAJAKU

    Výčet nejdůležitějších záběrů

• záběr vpřed (přímý záběr)
• široký záběr od přídě
• široký záběr od zádě
• zpětný záběr
• přitažení
• závěs

   Sezení v kajaku
    Pro dobré ovládání kajaku je důležité, aby kajakář byl pevně spojen s lodí. Sedačka by proto měla být pevná a těsná. Výhodná je profilovaná sedačka se zvýšenou zadní plochou nebo opěrkou. Kolena jsou zapřena o palubu a boky lodi, chodidla se opírají o přední opěrku. Pevné sezení umožňuje snadnější a dokonalejší ovládání lodi při pádlování.

    Pádla
    Délka používaných pádel (obr. 43) je závislá na zvoleném typu lodi (při vyšším kajaku je třeba zvolit delší pádlo), výšce postavy (přesněji délce rozpětí paží a výšce trupu). Pro běžnou orientaci při výběr délky pádla je rnožné zvolit následující test. Kajakář drží pádlo nadhmatem na hlavou, žerď se opírá o temeno hlavy. Úhel v loketním k

loubu by měl být 90 stupňů vzdálenost rukou od listů by měla být přibližně 1 5-20 cm dle výšky lodi.
Listy pádla jsou proti sobě natočeny v rozmezí od 70 do cca 90 stupňů. Dle natočení listů se rozlišují pravá a levá pádla.

    Záběr vpřed
    Zvládnutí techniky záběru vpřed je výchozím předpokladem nejen pro úspěšné zvládnutí dalších záběrů, ale i celkového pohybu na kajaku (obr. 44).

    Rozlišují se tři fáze záběru:

• zasazení
• tažení
• vytažení a přenos

• Zasazení
  Kajakář sedí ve vzpřímené poloze, trup je mírně nakloněn vpřed. Spodní (tažná) paže je natažená, horní (tlačná) je pokrčená, ruka je přibližně ve výšce očí. Ramen jsou vytočena do směru záběru. List se zasazuje těsně u boku lodi. Je důležité dbát na to, aby zasazení bylo provedeno měkce, bez tzv. cákání, při kterém dochází vlivem špatně nastaveného listu, nebo vlivem předčasného zatažení k odtržení vody od záběrové plochy listu.
• Tažení
  Vlastní tažení se provádí těsně u boku lodi po přímé dráze. List pádla je celou dobu tažení pod vodou. Při zahájení tahu je spodní paže napjatá, tah je prováděn rotací ramen a částečně trupu. V druhé části fáze tažení se spodní paže pokrčuje a dotahuje pádlo k tělu. Horní, tlačná paže se pohybuje z výchozí polohy vpřed téměř po přímce přibližně ve výšce očí. Ruka svírající žeď při tlaku uvolňuje sevření.
• Vytažení a přenos
  Fáze tažení je ukončena vytažením pádla u těla šikmo stranou, aby nedošlo k odhození vody. Při vytahování listu z vody klesá horní paže k hladině k zahájení záběru na opačné straně. Ve fázi přenosu dochází k přetočení pádla v tzv. volné ruce, a tím k nastavení listu k dalšímu záběru.

    Široký záběr od přídě
    Široký záběr od přídě (jindy též obloukový či zametání) je jedním z nejčastěji používaných řídících záběrů. Slouží jednak ke korekci směru, jednak k roztáčení lodi. Ve fázi zasazení je trup mírně předkloněn, spodní paže natažená vpřed, horní pokrčen, před tělem, ruka je přibližně ve výši prsou. List je zasazován co nejblíže u špičkykajaku (obr. 45).

    Ve fázi tažení rotací ramen a trupu vede spodní natažená paže list pádla po dráze oblouku co nejdále od boku lodi ( paže je natažena po celou dobu). Horní paže se v průběhu záběru natahuje stále ve stejné výši. Vytažení pádla z vody se provádí dle potřeby bud' u těla nebo až u zádě kajaku. Pro správně technicky provedený záběr je nutné dbát na to, aby nedocházelo k většímu předozadnímu a stranovému pohybu trupu, což má většinou za následek rozhoupání lodi.

    Široký záběr od zádě
    Používá se k otáčení nebo roztáčení lodi. Záběr vychází ze vzpřímené polohy trupu, ramena jsou vytočena na stranu záběru. Obě ruce jsou nad vodou u boku lodi. Spodní paže je napjatá, horní mírně pokrčená. List je pokládán na vodu u zádi lodi nezáběrovou plochou s mírně zvednutou přední hranou.
    Rotací ramen a trupu je záběr veden přes nataženou spodní paži po obloukové dráze vpřed. Horní (přední) ruka udržuje žerď pokud možno co nejníže. Záběr se opět ukončuje dle potřeby. Obecně platí, že čím blíže k přídi je list vytahován z vody, tím je otáčení účinnější, ale více se ztrácí rychlost kajaku (obr. 46).

    Záběr vzad
    Používá se k náhlému zastavení lodi, k couvání, ke změně směru jízdy (ovšem za cenu velké ztráty rychlosti). List se zasazuje za tělem kajakáře nezáběrovou plochou, ramena a trup jsou vytočeny na stranu záběru, spodní paže je natažená, horní pokrčená s loktem ve výši ramene. Vlastní záběr je veden podél boku lodi rotací horní části trupu (obr. 47).

    Přitažení
    Přitažení je řídící záběr, kterým se provádí boční posun nebo natočení lodi (popis je obdobný jako popis přitažení na C2). V klidu se na kajaku používá většinou jako průpravné cvičení. V praxi lze přitažení využívat např. k posunu lodi při přistávání u břehu (obr. 48).

    Závěs
    Závěs patří k nejrozšířenějším řídícím záběrům v současném pojetí jízdy na kajaku. Slouží k otáčení nebo natáčení lodi při jízdě bez větší ztráty rychlosti (obr. 49).
    Základní provedení závěsu vychází ze vzpřímené mírně předkloněné polohy trupu, ramena jsou vytočena do směru závěsu. Těžiště těla je přenesen

o k boku lodi, trup je mírně vykloněn. Spodní paže je mírně pokrčena. Ruka horní pokrčené paže přibližně ve výši čela, loket směřuje dopředu a dolů. List je zasazen dále od lodi. Jeho mírné natočení záběrovou plochou k přídi určují zápěstí. Kajak se otáčí kolem místa, kde je zasazen list. Při aktivním způsobu provedení závěsu se list pohybuje směrem k přídi. Spodní paže se postupně natahuje, otočením zápěstí navazuje záběr vpřed. Zasazení listu určuje poloměr otáčení kajaku. V podstatě rozeznáváme dva krajní způsoby provedení: závěs u špičky a závěs prováděný od zádi. Závěs u špičky otáčí loď po větším poloměru.
    Závěs prováděný od zádi slouží k otáčení lodě o menším poloměru. Trup se při tomto provedení mírně zaklání a vytáčí na stranu závěsu. Spodní paže směřuje natažená vzad, horní je ve velké flexi s rukou nad temenem hlavy, loket směřuje dopředu a dolů. List je otevřen záběrovou plochou k přídi.

   Hlavní zásady při pohybu v náročnějším vodním terénu:

• loď by měla mít vždy větší rychlost než proud, je lépe ovladatelná a bezpečnější
• při pohybu v proudu je třeba vždy dodržovat správný náklon lodi, dno lodi musí být náklonem nastaveno proti proudu
• pádlo je třeba mít neustále v záběru, nebo připravené na záběr, jen tak je možné reagovat na měnící se podmínky jízdy.
  Podrobnější popis jednotlivých zásad je rozveden v kapitole Řešení nejčastějších situací při pohybu ve vodním terénu.

TECHNIKA A TAKTIKA JÍZDY NA KANOI V PROUDÍCÍ VODĚ

• přímá jízda,

• nájezdy do proudu a výjezdy z proudu,

• přejezdy proudu
• průjezd válce,
• přejezd válce,

• traverz.

Přímá jízda

   Pro plynulou přímou jízdu na kanoi je důležitá souhra obou kanoistů. Je důležité,

aby háček i zadák zasahovali do vody současně nebo téměř současně. Loď by měla mítneustále dopředný směr (špičkou po proudu), její cesta by neměla být klikatá. U vyspělejších kanoistů by řízení lodi vpřímé jízdě mělo být záležitostí zadáka. Jak již bylo uvedeno dříve, existuje několik řídících záběrů.
   Při správné technice pádlování, přibližně stejné váze členů posádky a přibližněstejných silových parametrech používá zadák řídící záběr s krátkým slalomovým ulomením, nebo řídící záběr s rychlostním ulomením. Zkušený vodák používá většinouzáběru vpřed s rychlostním ulomením s tím, že ještě navíc vede záběr více pod loď,což mu napomáhá kudržení přímého směru a ulomení může být velmi krátké. V případě, že kanoe zatáčí znějakého důvodu do ruky zadáka (těžší nebo silnějšíháček, změna proudění a pod.), zadák provádí přímý záběr zakončený přitaženímzádě nebo široký záběr od přídě. Háček pomáhá vřízení lodě při přímé jízdě jen vevýjimečných případech přitažením špičky, širokým záběrem od přídě, slabším nebo silnějším záběrem. Při jízdě ve vlnách je třeba začínat záběr za vrcholem vlny, v tomto případě je záběr účinný a je využíváno kzáběru síly vody.

Nájezdy do proudu a výjezdy z proudu

• Nájezd do proudu na stranu zadáka

Nájezd na stranu zadáka v 

našem případě znamená, že následné otáčení lodě jeprováděno na tu stranu, kde zadák pádluje.Posádka rozjíždí loď‘ v protiproudu a vede ji šikmo směrem k rozhraní proudu. Při nájezdu do proudu je nutné kanoi naklonit tak, aby dno směřovalo proti proudu. Náklon je tím větší, čím je větší rozhraní (čím je větší rozdíl rychlostímezi vratným proudem a proudem). Naklonění lodě provádí zadák tím, že přeneseváhu těla na svou stranu a záběr vede co nejdále od boku lodi s výrazným vykloněním trupu nad vodu. Úhel nájezdu závisí na situaci, provádí se většinou v rozmezí od 40 do 70 stupňů. Vokamžiku, kdy háček vjíždí na proud, provádí široký záběr od špičky lodě nebo závěs vpřesahu, zadák dle situace používá široký záběr od zádě, vylehnutí nebo závěs (obr. 50, 51 , 52). Po celou dobu je nutné udržovat náklon lodi. Zrušení náklonu se provádí v momentu, kdy špička lodi směřuje po proudu a ruší se většinou záběrem vpřed. Je výhodné naučit se provádět záběr vpřed (po širokémzáběru nebo po závěsu) bez vytažení pádla zvody, protože vtomto případě má zadák loď‘ neustále pod kontrolou.

• Nájezd do proudu na stranu háčka

Úhel nájezdu je stejný jako v 

předešlém případě. Náklon lodi provádí a určujeháček, zadák mu vnáklonu pomáhá vykloněním trupu. Vokamžiku nájezdu doproudu provádí zadák široký záběr od přídě, tím loď roztáčí a připravuje háčkovipozici pro závěs. Háček zahajuje závěs vokamžiku, kdy se dostává svým těžištěmnad proud. Závěs by měl být proveden tak, aby po jeho dokončení již kanoe směřovala špičkou po proudu. Je výhodné provádět závěs aktivně s jeho ukončenímu špičky lodě a navazovat ihned záběr vpřed bez vytažení listu z vody. Záběrem vpřed ruší háček náklon lodi (obr. 53).

• Výjezd z proudu na stranu zadáka

 Loď‘ je třeba navést v dostatečné rychlosti v ostrém úhlu k rozhraní proudu. V 

okamžiku přejetí rozhraní provádí zadák náklon lodi, který se postupně zvětšuje vzávislosti na rozdílech proudů. Háček provádí široký záběr od přídě. Záběr je výhodné zasazovat až do vratného proudu,jinak hrozí předtočení lodě (předjetí zádě) a může dojítk jízdě vzad po proudu nebo točení lodi na rozhraní proudu. Zadák provádí široký záběr od zádě, vylehnutí nebo závěs, viz obr. 50, 51 , 52.

• Výjezd z 

proudu na stranu háčka

Kanoisté opět navádí loď v

 ostrém úhlu k rozhraní. V okamžiku, kdy háček dosedá do protiproudu naklání dle velikosti rozhraní kanoi a provádí závěs (viz obr. 53).Zadák používá vpřípadě nevelkého rozhraní široký záběr od přídě nebo přímýzáběr. Přímého záběru použije zadák všude tam, kde je velký rozdíl proudů a kde hrozí při použití širokého záběru předtočení lodě. Háček ukončuje závěs záběremvpřed a ruší náklon.

Přejezdy proudu

Přejezdem proudu se v

našem případě rozumí překonání řeky od jednoho břehu k druhému bez otáčení lodi. Posádka navádí loď v ostrém úhlu k rozhraní. V místěrozhraní je nutné provést náklon lodi (náklon určuje ten zčlenů posádky, který to má tzv. na ruku). Při dosednutí přídě na proud je tlak vody na přední část lodě největší, proto musí zadák v této chvíli mít pádlo ve vodě a držet záď buď na přitažení nebo ulomení (tlak proudu bude tím vyšší, čím bude úhel nájezdu větší). Při optimálně zvoleném úhlu nájezdu, rychlosti a náklonu lodě, bude kanoe lehce přejíždět na druhou stranu řeky špičkou proti proudu. Tento pohyb bude výslednicí rychlosti lodi vůči proudu,rychlosti proudu a úhlu, který svírá loď s proudem (obr. 54).

Vodní válce

Vodní válce na řece vždy skýtají určitá rizika. Pokud je to možné, je lepší

se takovým místům vyhnout. V případě projíždění je nutné zajistit záchranu, a překonávat jen takové válce, kde voda odtéká spodem a po stranách válce je místo na vyjetí.

• Průjezd válce

Válec se nejčastěji překonává z

přímé jízdy. Posádka navádí loď co nejkolměji na válec a těsně před ním zrychluje jízdu. Na hraně válce se provádí dlouhý tzv. naskakovací záběr podél lodi, smírným zakloněním háčka zdůvodu odlehčeníšpičky (obr. 55). Háček projíždí válec spádlem vpředu, připraveným na záběr.Jakmile se dostává přes válec, předklání se a provádí silný záběr vpřed. Zadák se snaží zasadit záběr za korunu válce.

• Přejezd válce

Přejezdem válce se v

tomto případě rozumí boční přejezd válcem z jedné strany na druhou. Tato situace může nastat při špatném navedení lodě na směr válce, připomalé rychlosti, nebo samozřejmě cíleně při výcviku a tréninku. Při nácviku posádka najíždí do válce se silně nakloněnou lodí směrem po proudu. Při nájezdu na ruku zadáka, provádí zadák opakovaně a bez vytažení pádla zlodi závěs s protažením a krátkým záběrem vpřed. Závěs se záběrem se provádí před tělem aco nejdále od boku lodi. Háček provádí záběr vpřed na hraně válce se silnýmvykloněním na stranu zadáka, nebo, což je častější a bezpečnější, závěs se záběrem v přesahu (obr. 56).

Při nájezdu na ruku háčka, provádí háček závěs se záběrem a zadák nejčastěji

také závěs vpřesahu. Nájezd do válce na ruku háčka je velmi obtížný manévr a vyžaduje již velmi dobrou technickou vybavenost. Může nastat situace, kdy na konci válce je rozhraní mezi válcem a proudem příliš vysoko a loď nemůže vyjet ven, v tom případě je nutné se pokusit vycouvat na opačný konec válce. Zpětnýzáběr provádí ten kanoista, který má záběr na ruku. Záběr zasazuje co nejdále od boku lodi.

Traverz

Traverz je založen na stejných principech jako přejezd řeky, avšak špička lodě

směřuje po proudu. P&127;i jízdě na kanoi se nejčastěji používá pro obeplutí překážky. Posádka musí loď zpětnými záběry zpomalit až zastavit a natočit zádí do směrutraverzu. Současně snatočením lodě je nutné provést náklon lodi. Při správně zvoleném úhlu kanoe k proudu a dostatečně silných zpětných záběrech kanoe přejíždí proud bez ztráty výšky. Řídící úlohu přebírá háček, který většinou používá široký záběr od záděnebo přímý zpětný záběr s ulomením (obr. 57).

TECHNIKA A TAKTIKA JÍZDY NA KAJAKU V PROUDÍCÍ VODĚ

• přímá jízda,

• nájezdy do proudu a výjezdy z proudu,

• přejezdy proudu,
• přejezdy a průjezdy válce,

• traverz.

Přímá jízda (viz obr. 44)

Udržení přímého směru na kajaku vyžaduje již určitý stupeň zvládnutí techniky záběru vpřed a dalších řídících záběrů. Kajakář může korigovat směr jízdy několikerýmzpůsobem:

• nestejně vynaloženou silou v

záběru

• zkrácením záběru
• širokým záběrem od přídě
• přitažením špičky
• protažením záběru k

 zádi s přitažením pádla k zádi Není možné popsat, kdy se uvedené způsoby mají použít. Záleží na situaci, na technických dovednostech a taktických,znalostech vodáka. Zkušený kajakář udržujeloď vpřímém směru bez viditelného úsilí a bez doprovodných řídících záběrů, vyjma širokého záběru od přídě. Při jízdě ve vlnách je důležité fázi zasazení vést za vrchol vlny.

Nájezdy do proudu a výjezdy z proudu

• Nájezd do proudu

Při klasickém nájezdu do proudu kajakář rozjíždí loď z

 protiproudu a navádí ji šikmo k rozhraní proudu. Úhel nájezdu závisí na situaci a také na typu kajaku. Většinou se pohybuje vrozmezí mezi 40-70 stupni. Při nájezdu je nutné naklonit loď přenesením váhy těla na stranu nájezdu a vyklonit trup co nejdále od boku kajaku. Při nájezdu do proudu provádí kajakář většinou široký záběr od přídě nebo záběr vpřed, kterým kajak roztáčí do závěsu na opačné straně. Závěs se zasazuje co nejdále od boku lodi a ukončuje se u přídě přechodem vzáběr vpřed (viz obr. 49). Záběrem vpřed se také ruší náklon lodi. Místo zasazení závěsu je závislé na poloměru otáčení kajaku. Při velkém poloměru se závěs zasazuje více u špičky,při malém poloměru (chceme-li loď otočit co nejrychleji) více vzadu za trupem. Široký záběr od přídě (záběr vpřed) je třeba provést tak, aby nedošlo ke změněnáklonu na stranu záběru. Pro nájezd do proudu a následné otočení lodi po proudu lze také použít široký záběr od zádě, nebo vylehnutí na pádlo. Je třeba mít na paměti, že tyto záběry loď‘ spíše zpomalují.

• Výjezd z proudu

Kajakář navádí kajak š

ikmo k rozhraní. Těsně před rozhraním provádí tzv. najížděcízáběr. Tento záběr lze provést několika způsoby. Při velkém rozhraní se provádí záběr vpřed podél lodi, kterým se kajak dostává vdostatečné rychlosti doprotiproudu. Při menším rozhraní, kdy rozdíl mezi proudy není tak velký, se nejčastěji používá široký záběr od přídě, kterým se kajak již roztáčí do závěsu. Je nutné ovšem dbát na to, aby nedocházelo k předtočení lodě a následnému točenína rozhraní. Při potřebě zajet dále do protiproudu se často používá dlouhý záběrvpřed na straně budoucího závěsu. Přenesením hmotnosti těla kajakář loď při nájezdudo protiproudu dle potřeby naklání. Závěs se zasazuje již do protiproudu, a je veden opět co nejdále od boku lodi ke špičce, kde se může přejít do záběru vpřed.

Přejezdy proudu

I3ezpečný a snadný přejezd proudu je závislý na rychlosti lodi, správně zvoleném úhlu nájezdu a samozřejmě na velikosti překonávaného proudu. Kajakář navádí opětloď vdostatečné rychlosti šikmo k rozhraní. Jako poslední záběr v protiproudu je výhodné použít záběr vpřed vmírném odklonu na horní straně kajaku. V‘ tomto případě kajakář překonává rozhraní svytočenými rameny a pádlem připraveným nazáběr vproudu na spodní straně lodi (myšleno ve směru toku řeky). Loď je vykloněnádnem proti proudu. Náklon je největší při přejíždění rozhraní.

Přejezdy a průjezdy válce

• Průjezd válce

Při překonávání válce z přímé jízdy kajakář navádí loď‘ kolmo na válec. Pro nejsnadnější a nejbezpečnější průjezd je třeba získat co největší rychlost. Na hraněválce kajakář provádí tzv. naskakovací záběr, kterým posílá loď do válce. Jedná se o velmi silný a dlouhý záběr, který je veden těsně podél boku kajaku dozadu za trup. Při dostatečné rychlosti a správně provedeném naskakovacím záběru lze v určitých případech válec přeskočit. (Závisí to na velikosti válce a typu kajaku). Po naskakovacím záběru musí kajakář okamžitě přenést pádlo vpřed tak, abyválec projížděl již spádlem připraveným na záběr. Ten je zasazován těsně zahřeben válce, kde je nejúčinnější (obr. 58).

• Přejezdy válce

Přejezdem válce se v tomto případě rozumí přejetí válce z jedné strany na druhou. Kajakář najíždí do válce zespodu. V okamžiku, kdy se špička dostává do válce provádí náklon, který se po-stupně zvětšuje s ohledem na typ lodi a sílu válce. Vlastní přejetí lze provést několika způsoby. Po najetí do válce provádí kajakář záběry vpřed na spodní straně lodi. Záběry jsou vedeny co nejdále od boku lodi. Špičkoví kajakáři dokáží zabírat i na horní straně, kdy záběr zasazují pod hranu válce (obr. 59). Při dostatečné rychlosti a malé síle válce většinou kajak přejede na druhou stranu bez dalších záběrů. často může nastat situace, kdy není možné z válce na druhé straně vyjet (nedostatečná síla kajakáře, veliké rozhraní). V tomto případě je nutné zkusit z válce vycouvat. Záběry vzad se provádí opět co nejdále od boku lodi. Jak již bylo uvedeno, vodní válce v sobě skrývají větší riziko. Vždy je třeba pečlivě zvážit, který válec je průjezdný a relativně bezpečný.

Traverz

V tomto případě se traversem rozumí přejezd řeky, kdy špička lodi směřuje po proudu. Používá se krychlému překonání určité vzdálenosti v proudu bez ztráty výšky a otočení lodě. Při jízdě po proudu kajakář provádí brzdící zpětný záběr podél lodi většinou na opačné straně vzhledem knásledujícímu směru jízdy. Tímto záběremby se kajak měl výrazně zpomalit a lehce natočit zádí šikmo proti proudu. Následují zpětné záběry na obou stranách lodi stím, že na spodní straně je záběr veden více od lodi, velmi často se používá široký záběr od zádi. Loď‘ musí být nakloněna po směruproudu a zatížena více vpředu.

zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ