Reprezentanti Satke a Němcová rozdávají štěstí tam, kde je to opravdu potřeba
Závodit sice nemohou, ale dobrou věc lze vykonávat i jinde než na břehu řeky. O tom, že se sjezdařům stále nerozjela závodní sezóna, ví téměř každý, kdo se u vody pohybuje. Situace není lehká pro nikoho, a proto je důležité žít stále v naději, motivaci a radosti. To se bravurně daří brněnským reprezentantům ve sjezdu na divoké vodě, Adamovi Satkemu a Marii Němcové. Jejich dobročinnost by mohla přinést inspiraci mnoha závodníkům, kteří vědí, že zdraví je na prvním místě.
Dvojice mladých členů reprezentačního týmu začala v loňském roce navštěvovat brněnskou nemocnici s myšlenkou pomoci dětem na jednotkách intenzivní péče, chirurgickém i onkologickém oddělení. S nápadem přišel Adam, po tom, co strávil pár dní pod lékařským dohledem. Díky zdravotnické péči mohl v roce 2019 nastoupit na nominační závod, který pro něj byl klíčový. Na oplátku se rozhodl pomáhat jednou za čas na odděleních on sám. S sebou si vzal oddílovou kolegyni Marii Němcovou.
„Navštívili jsme dvě brněnské nemocnice. Nejprve jsme byli na psychiatrickém oddělení. Ze začátku jsme sami nevěděli, co od toho máme očekávat, co dětem můžeme a nemůžeme říct. Bylo to hodně náročné. Člověk najednou nahlédne pod pokličku jiného světa. Děti se zapojovaly, dokonce se i smály, a to nám osobně přineslo neuvěřitelně dobrý pocit,“ popisuje první setkání Adam Satke.
Členové reprezentačního týmu společně připravili prezentace, vzali vodácké pomůcky (pádlo, helmy, vesty) a navštívili nemocnici. Smyslem celé akce bylo odreagovat děti od stereotypního prostředí, ve kterém pobývají, ukázat jim určitý směr života a vykouzlit aspoň na chvilku úsměv na tváři. Výsledek předčil jejich očekávání.
„Návštěva druhé nemocnice byla o poznání veselejší. Zde jsme pomáhali na chirurgických jednotkách s akutním zraněním. Dětí bylo spousta, měly plno energie a neustále se nás na něco vyptávaly,“ komentuje Marie.
„Nakonec jsme si mohli vybrat oddělení, které navštívíme. Zvolil jsem onkologickou jednotku. Ačkoliv jsem měl strach, řekl jsem si, že chci pomoct tam, kde je to opravdu potřeba. Byla to dokonce naše první zkušenost s respirátory, protože v té době jejich nošení ještě nebylo běžné. Děti jsme navštěvovali individuálně. S každým jsme strávili nějaký čas na lůžku, povídali jsme si o našem sportu a o aktivitách obecně. Byl to hodně osobní kontakt. Ze začátku lehce nejistý, ke konci spíše kamarádský,“ dodává Adam.
„Za mě byla onkologie jakési vystoupení z komfortní zóny. Jak zmínil Adam, s takovými dětmi se člověk nesetkává každý den a neví, jak reagovat, jak se vyjadřovat... Když jsme odtamtud poprvé odjížděli, ani jsme neměli chuť mluvit. Oba jsme byli šťastní, že jsme udělali něco, co dokáže psychicky neuvěřitelně pomoci. Nic takového nejde k ničemu přirovnat,“ doplňuje Marie.
„Rozhodně v tom chceme pokračovat i nadále a inspirovat další sportovce k podobné aktivitě. Člověk si uvědomí, že řešíme zbytečnosti, především v téhle době, kdy je zdraví na prvním místě. Zrušili se nám závody a člověk to nebere s lehkým srdcem, ale co je to v porovnání se zdravím? Sport mě naplňuje a chci ho využít k větším zásluhám, než je medaile na krku. V hlavě si držím slovní spojení rozdávej radost, což vystihuje celý smysl naší dobročinné akce,“ komentuje Adam.
Kvůli covidu byly návštěvy nemocnice omezené. Rozjetý projekt byl na nějakou chvíli zastaven a Adam s Marií čekali na to, až budou moci opět vyjet. Situace se pomalu navrací k lepšímu a brněnská dvojice má již naplánovaný termín další návštěvy. Jejich nadšení je pozoruhodné a cílí správným směrem, k dětem.
Tagy: sjezd
