Soužití posádky C2 na vodě i na suchu
![](files/img_6228.jpg)
Především pro intenzivně trénující dvojice platí, že by oba kanoisté měli mít vzájemně kompatibilní povahy, umět spolu vycházet i mimo vodu. Oba by měli mít zhruba stejné časové možnosti i nadšení do pádlování, jinak se stane, že jeden nebude moci jezdit, protože ten druhý nemůže nebo se mu nechce.
Asi nejlepší rada je nebrat žádnou situaci na vodě, pokud nejde o život, tak, že přece nejde o život. A když se se svým zadákem nebo háčkem příšerně na vodě zhádáte, je to naprosto normální. Matěj s Emou, kteří vám tady předvádějí techniku, se občas na lodi i poperou, háček (!) mlátí zadáka pádlem po hlavě a podobně. Singlíři a kajakáři jsou o tyto skvělé zážitky ochuzeni.
Pokud se háček snaží otočit loď na jednu stranu a zadák točí přesně na opačnou a ještě přitom nadává, je asi někde chyba.
Několik citací Billa Endicotta:
- Pádlování dvojic je rozdílné od ostatních tříd, protože vyžaduje týmovou práci. V mnoha ohledech to je to nejzajímavější, co se dá na závodech vidět. Nejen, že sportovci musí zápasit s řekou a brankami, musí se potýkat sami se sebou. A to je jen pro určité druhy lidí.
- Z nejrůznějších důvodů, dobří jezdci na K1, C1, a K1W bývají velkými individualisty, dá se říct primadonami. I mnoho jezdců na deblu jsou primadony, takže z nich nikdy nejsou dobří týmoví partneři.
- Kromě toho mám pocit, že nejlepší posádky deblů jsou ty, kde se partneři vzájemně respektují mimo loď stejně jako v lodi. Takže výběr partnera pro C2 nebo C2Mix by měl být chápán jako celoživotní závazek svého druhu. Je to někdo, s kým se vždy v budoucnu budete rádi potkávat, dlouho poté, co budou závodní dny za vámi, s kým budete moct mluvit nejen o starých časech, ale o tom, co každý ve svém životě dělá.