Komunikace v kanoistice
![](files/img_8250.jpg)
My si ale řekneme, jak se domlouvat na C2. Situace, kdy na sebe dvojice ječí a stejně nakonec zadák jede kámen zleva a háček zprava, jsou na našich řekách časté.
![](files/vir_5325-3.jpg)
- Zadák háčka vidí a háček zadáka ne.
- Háček zadáka slyší a zadák háčka slyší hůř.
- Háček vidí dopředu a zadák vidí o dost hůř.
- Zadák může háčka kontrolovat a proto i napomínat, háček zadáka ne.
![](files/vir_4994.jpg)
Stejná souhra a předvídání, co udělá ten druhý, je nutná při jízdě v brankách, i když tam jsou záběry mnohem jasněji určené.
Když už jsme u záběrů, kdo vlastně určuje tempo? Zadák háčka vidí a může pádlovat podle něho (ní), ale vzhledem řízení to obvykle nestíhá, obzvlášť, když neumí “vylívat”.
Mám docela spolehlivě vypozorované, že problémem háčků je častějí žádné pádlování než špatné pádlování. Z toho je vyvede občasný pobyt na singlu spíš než neustálé komandování od zadáka. Proto by udávání tempa háčkem mohlo končit také postupným zpomalením a plavbou úplně bez záběru. Dobrá posádka C2 jede víc podle háčka, ale oba členové posádky vnímají záběr toho druhého, zkuste toto:
![](files/canoe_symbol_2-2.png)
- Háček i zadák se dívají daleko dopředu
- Zadák mění tempo záběru - postupně zrychluje pak zpomaluje, háček se snaží pádlovat současně.
- Situaci háčka a zadáka uděláte úplně rovnocennou, když zavřou oba oči, to samozřejmě na klidné vodě. Pak se střídejte v udávání tempa.
Uvidíte, že pro záběr není potřeba, aby jeden poroučel druhému. Znovu zdůrazňuji, že současný záběr je naprosto klíčový pro jízdu na C2. A když funguje souhra v záběru, může fungovat i souhra v řízení, aniž by jeden přikazoval a druhý poroučel. Postupně bude víc a víc situací, kdy háček a zadák budou uvažovat shodně.
Děti se musí učit domluvit na způsobu průjezdu. Pokud zadák i háček mají vždycky všechno nařízeno od trenéra, nenaučí se řešit situace samostatně a hlavně se nenaučí domluvit mezi sebou.