Jízda nejlepší trasou
V kapitole o záběru jsme si popsali, jak jezdit rovně. Nejkratší, přímá trasa ale není nejrychlejší ani nejlepší.
Nejprve tedy jak si vybrat nejrychlejší trasu. Víte, jak se šíří světlo?
![](files/light-refraction.jpg)
A to je přesně ta správná strategie i pro kanoistu. Rychlejší nebo pomalejší, to je dáno proudem a hloubkou řeky. Proto si volíme výhodnější cestu, než přímou - například nahoru jedeme menším proudem a velký proud přetraverzujeme (přejedeme napříč se špicí mírně našikmo proti proudu).
Trasa pro jízdu dolů po proudu je závislá na dalších faktorech - jestli chceme jet nejrychleji, největší hloubkou v mělké řece, co nejbezpečněji a podobně. Problematiku hledání stopy při expediční nebo turistické plavbě tady neřešíme, tím se zabývá jiná literatura.
Kdo má větší ambice, než jen jezdit po proudu dolů, musí umět kalkulovat i s trasou pro přejezdy. V naprosté většině případů je potřeba všechny obraty a natočení dělat co nejvýš proti proudu - nad brankou, nad vracákem. Prostě si to chystat. To při přejezdech znamená, že je potřeba vyjíždět z vracáku setrvačností co nejvýš, otočit loď a pak jet dolů s lodí natočenou tak, aby se projelo to, co je o několik desítek metrů po proudu. Opakem tohoto správného postupu je, že si to vodák namíří rovnou tam, kam chce jet, a přijíždí k brance v nevýhodném natočení nebo k vracáku rovně, takže zbytečně podjede a nebo se ani nestačí otočit.
![](files/canoe_symbol_2-2.png)
- Cvičte na tekoucí vodě, nejlépe tam, kde se střídá proud a protiproud.
- Asi znáte slalomový kanál v Tróji - dobrým cvičením je vyjet si ho na dvě nebo na tři části proti proudu nahoru s minimem námahy.