Jízda na zatarasených a nepřehledných tocích, kde je potřeba jet pomalu
Jak jsem uvedl v předchozí kapitole, nepovažuji se za odborníka na expediční sjíždění řek. Proto zde předkládám návod na ježdění od člověka, který toho sjel opravdu hodně - řeky všech obtížností po celém světě.
Vojta Jančar: Jak jezdit pomalu a jak se naučit couvat
![](files/p1220512.jpg)
To by mělo většinu jezdců na vodě vést k tomu, aby jeli s rozmyslem a používali jak technické, tak taktické prvky jízdy na kanoi tak, aby dojeli bez problémů pro sebe, ale i své okolí až do cíle a bez problémů. Aby každá akce nevypadala jak na Vavřinci, kde po sobě jezdí několik lodí ačkoliv vlastně nechce. Pro jízdu ve skupině to tak platí dvojnásob.
Co s tím? Loď je dobře řiditelná, když jede rychleji nebo pomaleji než teče vodní proud. Pokud je loď jen unášena proudem, lze ji řídit velmi obtížně. Prostě nereaguje na řídící záběry a proud ji nese kam chce on a nikoliv kam chce jet posádka. Pokud jedu rychleji než voda, musím se velmi rychle rozhodovat, kam najet, s jakým úhlem, v jakém náklonu a jak rychle.
![](files/dscf5705-2.jpg)
Pokud jede skupina lodí za sebou, pak první loď je určitě ta nejlepší a právě proto myslí na ty co má za sebou. I druhá loď by měla být zkušená, aby uměla řešit situaci, pokud se vedoucí loď rozhodne špatně – pak přebírá funkci vedoucí lodě. A nemusí to být zrovna nad vodopádem v extrémním místě – stačí třeba volba trasy na zdivočelé řece tvořící ramena. Stačí se špatně rozhodnout a jste na suchu nebo v rameni s padlými stromy, které před zatáčkou nebyly vidět. Stále musím sledovat, zda lodě za mnou jedou alespoň v dohledu. Abych jim neujížděl. Aby mohli jednoduše trefit správný nájezd, který jim vedoucí loď zvolila
a mohli sledovat i způsob a tempo jízdy vedoucí lodě.
Ať už na singlu nebo deblu (kanoi) prostě musím měnit tempo jízdy. Někdy zpomalit, do obtížného místa, pokud je to potřeba (třeba do válce) se několika záběry rychle a razantně rozjet. To je otázka zkušenosti a vyježděnosti. Loď může plout s proudem, ale jakmile je to nutné musím zrychlit nebo naopak zbrzdit.
![](files/dscf5174-2.jpg)
Z hlediska taktiky pak využívám různých rychlostí proudu v korytě řeky. Například v meandrech jedu spíše vnitřními oblouky a u břehu, kde voda teče pomaleji a mám tak možnost se déle rozhodovat, případně, pokud se objeví překážka, jednodušeji přistát. Přistát mohu klasicky – tedy „zabodnout“ špičku lodě do břehu a otočit se kolem ní ke břehu, ale může se stát, že padlý strom je metr přede mnou, pak musím přistát „traverzem“, tedy zpětný silný záběr přičemž záď lodě musím nasměrovat nejprve ke břehu. A samozřejmě náklon! Tohle je jak na singlkanoi tak deblu poměrně obtížný prvek, proto není od věci jej trénovat.
![](files/p1220228-3-2.jpg)
Pokud nechci jet stále rychleji a tak ujet ostatním, využívám míst s pomaleji tekoucí vodu, nejedu tedy stále středem proudnice. Na méně přehledném toku pak využívám jednotlivých vracáků ke zpomalení jízdy a to využívám k prohlídce dalšího úseku či místa po řece. Teprve, když do místa nevidím (zarostlé, velký výškový rozdíl, schované za úzkým průjezdem mezi velkými balvany), přistanu, stejně tak ostatní a jdu prohlédnout ze břehu. Tím vším lze korigovat rychlost plavby a jet tak bezpečněji.