Vodní slalom


CPZKrivoklat_064
Zatím jsme se učili používat techniku, běžnou ve slalomu, pro sjíždění řek. Ale co když bude někdo chtít opravdu jezdit slalom? Co je k tomu potřeba navíc?

Než si celkem jednoduše odpovíme, zkusme si shrnout techniky, které jsme probrali:


Další dvě techniky turista zase až tak nepotřebuje, ale pro slalom jsou nezbytné. Ty jsme si také vysvětlili:



Co k tomu dodat, abyste byli dobří ve slalomu? Buďte rychlí!

Jednoduché pravidlo, ve kterém je vše. Zatímco při splouvání řek si můžeme v klidu pobývat ve válečcích a vlnách, jízda ve slalomu znamená po dvě minuty stále zabírat, navazovat jeden záběr na druhý. A to je vše - zvládnutou techniku uplatňujte pro co nejrychlejší jízdu a máte vyhráno. Někdy i doslova.

Rady Billa Endicotta


Většinu Endicottových návodů a pouček jsem zařadil přímo do textu školy. Ale některé se týkají speciálně slalomu a proto je uvádím pohromadě zde.
Pro navázání na zbytek školy jsem k tomu připsal svoje poznámky kurzívou. Některé z bodů si ještě dále rozvedeme v dalším textu.


  1. Poznejte dobře svou loď. Nejlepší kanoisté jen nesedí ve svých lodích, oni je “nosí” jak šité na míru. Trvá to roky, než poznáte, jak se loď chová ve všech situacích. To je argument, proč se lodě nemají pořád střídat, nějaké změny v rámci jednoho typu ano, ale radikální změny raději ne.
  2. Dejte si pozor, aby sezení bylo dobře vyvážené. Některé dobře navržené lodi nejsou využity protože sezení je ve špatné poloze a kanoista si to neuvědomí. To se nejčastěji týká C2, ale někdy i C1 nebo K1.
  3. Kanoista se snaží najít zásady, obecné principy, které pomohou snadněji pochopit, o co jde. A na začátku je dobré tyto principy striktně dodržet. Jenže problém je, že z těchto pravidel je mnoho vyjímek. Začátečník se například učí naklánět po proudu, aby ho přitékající voda nepřevrátila, naklánět se dovnitř oblouku při vjezdu do vracáku a že nemá dělat zpětné záběry. Ano, to všechno je pravda jen někdy. Takže se dívejte na pravidla tak, že jsou dobrá na naučení v určité fázi vaší kanoistické praxe, ale možná, že postupně je budete muset přehodnotit.
  4. Technika se mění jednou za několik let, co se někdy doporučuje je jindy zavrženo. Nejvíc se to dějě při změně pravidel a designu lodí. V takových dobách buďte ostražití.
  5. Co je nejlepší technika pro jednoho nemusí být nejlepší technika pro druhého. Jsou rozdíly v délce částí těla, síle paží a zad, výšce a váze, to všechno má vliv na výběr nejlepší techniky.
  6. Navíc co vidíte jako ideální techniku u nějakého světového šampiona nemusí být nejlepší pro vás, vzhledem k jiné síle a zkušenostem. Typickým příkladem je povodná brána do vracáku, špičkový jezdec volí nejrychlejší přímou jízdu, ale pro vás může být jistější to jet pozadu.
  7. Ani mezi zkušenými kanoisty neplatí, že je jeden jediný způsob, jak se co jezdí. Takže musíte během let nácviku vyzkoušet víc možností a na závodech použít tu nejvhodnější.
  8. Špičkoví jezdci nemusí být schopní vysvětlit co dělají nebo proč to dělají, pokud je něco nepřinutí o tom velmi silně přemýšlet. Je to proto, že se to naučili už dávno a už o tom nepřemýšlí, dělají to ze zvyku. Dostanou se do nějaké situace a vítězí instinkt. V začátku, když se učíte novou techniku, musíte si uvědomovat, jak ji provádíte. Při dalším tréninku už vše děláte automaticky, nemusíte na techniku myslet. LP: Ať jste na jakékoliv úrovni, na instinkt se nespoléhejte po celou dobu jízdy nebo tréninku. Hledejte chyby a prostor pro vylepšení ve své technice - pomocí videa, pomocí toho, že o svých chybách víte, pomocí trenéra. Jsou věci, jako je smysl pro naprosto nerozkolísanou jízdu, které se musí vyjezdit. Ale jsou jiné techniky, kde je i na nejvyšší úrovni možné experimentovat, měnit techniku a pozorovat změnu v efektivitě a rychlosti. To jsou například nájezdy do protiproudů a protivodných branek a podobně.
  9. Je jednodušší udělat rychlou jízdu čistou než čistou jízdu rychlou. Špičkoví kanoisté si vždy vypracovali rychlost a pak se snažili jezdit branky čistě, ne naopak. Jeden z důvodů je, že technika pro rychlou jízdu a pro pomalou se liší. Pokud prvně jezdíte pomalu a čistě, musíte své zvyky měnit, abyste jeli rychle. Speciálně na dnešních krátkých tratích s malou penalizací oproti minulosti je třeba pro vítězství jet velmi rychle. Nemůžete jet čistěji než čistě, ale vždy můžete jet rychleji než jak rychle jedete.
  10. Pro rychlost je potřeba mít cit. Dobrý kanoista pozná, kdy opravdu jede rychle a používá pro to nejen záběr, ale další prvky techniky, jako je náklon pro zanoření zádi u pivotů. Naopak začátečník má pocit, že loď jede rychle, když zrovna zuřivě pádluje, to ale nemusí být pravda. Taky je potřeba poznat, kdy je na daném úseku už rychlost dostatečná, nedřít se zbytečně, protože síly budou potřeba na jiném úseku.
  11. Abyste byli na vodě jako doma, musíte se stále nutit dělat nové a nové věci. Jen tak zjístíte, jak loď reaguje ve všech válcích, vracácích, proudech.
  12. Držte se vody. Nejjasnější je případ přímého záběru. Jak už jsme si řekli, nevnímáme záběr jako tah vody k sobě, ale jako uchycení pádla do pevného bodu a přitažení se za pádlo k němu.
  13. Nezneužívejte vodu. Dalším aspektem dobrého pádlování, kdy dobrá technika vypadá tak hladce, je takový pohyb pádla, kdy přední hrana listu neztrácí kontakt s vodou, síla je rovnoměrně rozložená do záběru. To neznamená, že pohyby jsou pomalejší - všechno to může probíhat rychle.
  14. Plynulé otočky udržují rychlost. Při mnoha otáčeních je klíčové se vyvarovat ostrých, kostrbatých změn směru. Protivodné branky jsou dobrým příkladem. Dobrý kanoista udržuje loď v pohybu při otočkách, špatný opakovaně zastavuje a rozjíždí se , což je pomalejší.
  15. Zopakujte si hierarchii záběrů, kterou jsme si uvedli zde
  16. Na projetí branek zajistíte dobrou techniku tak, že si prvně určíte, kde má loď být ve všech fázích sekvence. Pak zvolíte co nejefektivnější počet záběrů, abyste ji tam dostali. Soustřeďte se hlavně na rychlý výjezd z branek. A určitě hledejte způsoby, jak voda může udělat práci za vás.
  17. Rychlost, úhel, dráha. Když se díváte na kanoisty, jak zvládají určité brankové kombinace, většina problémů má co do činění s těmito třemi věcmi. Prvně se zaměřte na rychlost, pak na úhel a nakonec na trajektorii, která záleží jak na úhlu a rychlosti, tak na tom, jak loď traverzuje.
  18. Rozšiřujte své záběry. Někteří špičkoví závodnící mají takovou jistotu v rovnováze a takovou flexibilitu, že místo několika záběrů udělají třeba i v extrémních polohách těla jeden záběr tam, kde ostatní potřebují dva nebo tři.
  19. Skládejte síly. Dobří kanoisté poskládají do záběru sílu všech svalů, nejen sílu paží.
  20. Učte se důslednosti. Každou novou techniku procvičujte nejprve tak, že si vyzkoušíte, jestli ji vůbec jste schopní zvládnout, s velkým odpočinkem mezi pokusy. Pak zkoušejte větší počet opakování. Teprve až se vám to podaří pokaždé v mnoha průjezdech, bez ohledu na rostoucí únavu, můžete to použít na závodech.
  21. Koleje. Branky na slalomové trati mohou být vnímány jako stanice na neviditelných kolejích, které vedou řekou. Je potřeba jet co nejrychleji a přitom nevykolejit. Mnoho slalomářů si nevšímá tohoto principu, berou trať jen jako jednu branku za druhou, a nevnímají celkové uspořádání vodních proudů a celkovou dráhu (trajektorii), kterou by loď měla ideálně jet pro dosažení největší rychlosti. Jinak jízda bude třeba i čistá, ale bude určitě pomalá. Znamená to, že je potřeba ne projíždět jednou branou, ale jakoby dvěma až třemi brankami zaráz - jet každou brankou tak, aby průjezd jednou nebo dvěma dalšími byl optimální. Pro špičkového kanoistu je tedy to, co se děje mezi brankami, stejně důležité, jako to, co se děje v brankách.

Návrat na začátek stránky