Komunikace v kanoistice


Se schopností dvojic se vzájemně domluvit souvisí i způsob komunikace. To je na vodě obecně důležitá věc, při splouvání řek s nebezpečnými místy je třeba předávat si různé pokyny na dálku, bez otáčení lodi. Doporučuji se ve skupinách, které spolu jezdí, na těchto signálech domluvit, nejlépe je použít ty obecně zavedené.




My si ale řekneme, jak se domlouvat na C2. Situace, kdy na sebe dvojice ječí a stejně nakonec zadák jede kámen zleva a háček zprava, jsou na našich řekách časté.
Vycházíme ze známých faktů:
  • Zadák háčka vidí a háček zadáka ne.
  • Háček zadáka slyší a zadák háčka slyší hůř.
  • Háček vidí dopředu a zadák vidí o dost hůř.
  • Zadák může háčka kontrolovat a proto i napomínat, háček zadáka ne.
Největší chybou zadáků je, že nedají prostor háčkům k samostatnému uvažování. Místo “přitáhni, širokej, přehoď” je lepší říct dopředu - toto jedeme zleva, toto zprava, tady bacha ať nás to nehodí na břeh. Největší problém souhry na turistických vodách, to je volba, kudy objedeme kámen, vzniká takto: Háček kámen vidí a je mu jasné, že je lepší ho objet zleva. Zadák ho moc nevidí a navrhuje objetí zprava, dojde k nárazu, ke konfliktu a nebo k obojímu. Řešením je opět vycvičit háčka a pak mu důvěřovat, ze záběrů je jasné, co má v plánu.

Stejná souhra a předvídání, co udělá ten druhý, je nutná při jízdě v brankách, i když tam jsou záběry mnohem jasněji určené.

Když už jsme u záběrů, kdo vlastně určuje tempo? Zadák háčka vidí a může pádlovat podle něho (ní), ale vzhledem řízení to obvykle nestíhá, obzvlášť, když neumí “vylívat”.
Mám docela spolehlivě vypozorované, že problémem háčků je častějí žádné pádlování než špatné pádlování. Z toho je vyvede občasný pobyt na singlu spíš než neustálé komandování od zadáka. Proto by udávání tempa háčkem mohlo končit také postupným zpomalením a plavbou úplně bez záběru. Dobrá posádka C2 jede víc podle háčka, ale oba členové posádky vnímají záběr toho druhého, zkuste toto:

  • Háček i zadák se dívají daleko dopředu
  • Zadák mění tempo záběru - postupně zrychluje pak zpomaluje, háček se snaží pádlovat současně.
  • Situaci háčka a zadáka uděláte úplně rovnocennou, když zavřou oba oči, to samozřejmě na klidné vodě. Pak se střídejte v udávání tempa.

Uvidíte, že pro záběr není potřeba, aby jeden poroučel druhému. Znovu zdůrazňuji, že současný záběr je naprosto klíčový pro jízdu na C2. A když funguje souhra v záběru, může fungovat i souhra v řízení, aniž by jeden přikazoval a druhý poroučel. Postupně bude víc a víc situací, kdy háček a zadák budou uvažovat shodně.


Děti se musí učit domluvit na způsobu průjezdu. Pokud zadák i háček mají vždycky všechno nařízeno od trenéra, nenaučí se řešit situace samostatně a hlavně se nenaučí domluvit mezi sebou.