Poslání publikace


Oddíly:
Proč se učit techniku
Rozdíl mezi přístupem turistických kanoistů a kajakářů
Co se nenaučíme
Co se naučíme
Pro koho je publikace určena
Je to i pro slalomáře?
Ano, je!
Vodáctví neumělců
Adrenalin

Proč se učit techniku


Když si vás krása řek, neuvěřitelná rozmanitost vodního živlu a kouzlo vodáctví opravdově získají, chcete se jistě zdokonalovat a jezdit lépe a lépe.
Ať už máte jako kritérium pro své výkony množství najetých kilometrů, obtížnost sjížděných řek, nejrychlejší čas v závodě slalomu nebo Českého poháru vodáků, technika záběrů a stylu je na cestě k dokonalosti nutná. Věřím, že vám následující kapitoly pomohou dostat se na nejlepší možnou úroveň ve všech oblastech vodáctví.

Rozdíl mezi přístupem turistických kanoistů a kajakářů


Pohled na naše turistické vodáky vyvolává dojem, že kanoisté jezdí většinou dost neuměle, zatímco kajakáři se nebojí těžší vody, snaží se zdokonalovat techniku a nakonec si i víc vody užívají.
Kanoista, který chce jezdit naplno, často přesedlá na kajak. Na základě srovnání s vodním slalomem, kde mezi zvládnutím techniky u kajakářů a u kanoistů tento zásadní rozdíl neexistuje, se dají definovat základní překážky, které brání turistickým kanoistům jezdit na divoké vodě stejně obratně a jistě, jako kajakáři.

Důvod, proč je kajakářský přístup lepší, je zřejmý:
České řeky jsou krásné, ale po většinu roku spíš bez vody nebo vhodné jen pro plavbu od jezu k jezu po klidné vodě. Než se většinu času táhnout po voleji a pak projet rychle peřejemi je opravdu škoda. Je mnohem zábavnější maximálně využít sjížděné úseky a tam, kde to trochu teče, si zajezdit. Kajakáři jsou schopní zajet pod každý kámen nebo jinou překážku a pak znovu vyjíždět přes proud. Na deblovce se to dá dělat taky, místa na otočení je potřeba o něco víc, ale rozdíl není zásadní.




Co se nenaučíme


Nebudeme se zabývat úplnými základy kanostiky a úplným soupisem všeho, co se dá na kanoi naučit. Na to jsou jiné učebnice a také hodiny tréninku. Účelem a cílem publikace je vybrat určité dovednosti, jejichž zvládnutí může posunout kanoistu o kus dopředu, zamyslet se nad nimi teoreticky a nechat zaznít třeba i potichůdné nebo diskutabilní názory.

Ze stejných důvodů se nebudeme zabývat ani bezpečností a záchranou na vodě. Neznamená to, že toto téma není důležité, ale nebudeme zde opakovat to, co je obsaženo v již vydaných kvalitních publikacích (http://www.raft.cz/skola/skripta.aspx)

Na jiné publikace odkazuji i v další problematice, která je společná pro kanoisty, kajakáře a často i raftaře: Táboření, doprava, strategie jízdy na divokých vodách, to vše přenechávám těm, kteří už o tom zajímavě a podrobně napsali - například Míla Kuře Svoboda, Milan Bílý a kol. Pokud se přece jen těchto témat dotkneme, budou to buďto specifika pro kánoe a nebo to, co přebíráme od slalomářů pro turistiku.


Co se naučíme


Pomocí mnoha obrázků, fotografií a návodů se seznámíme s technikou, která nám umožní na vodě využívat nejen sílu a zkušenosti, ale především hlavu. Zdůvodníme si podrobně, proč se zažité praktiky dělají a proč je někdy vhodné je nedělat.
Místy je teorie probírána hodně do hloubky, jistě by bylo lepší mít na břehu trenéra a vše nacvičovat prakticky. Přesto věřím, že je teoretická průprava nezbytná. Kanoistika je totiž jeden z nejsložitějších sportů, vyžaduje hodně přemýšlení, představivosti a rozvahy. Jednak je potřeba zvládnout práci těla, k tomu přidat pochopení řízení lodi a k tomu ještě přidat chápání a zvládnutí divoké vody. Na určité věci člověk přichází týdny nebo měsíce, přitom se někde dají vyčíst za pár minut.
Bude to chtít trochu času se prokousat touto teorií, ale plavba v jakémkoliv terénu s nadhledem a jistotou vám bude odměnou - stačí už jen drobný detail - uvést to všechno do praxe.

Pro koho je publikace určena


Tato škola je určena pro nadšené kanoisty, kteří se chtějí zdokonalit a jezdit s nadhledem a jistotou.
Když si rozdělíme vodáky podle dovednosti na
  • Začátečníky - řeší, jestli daný úsek sjedou
  • Pokročilé - řeší, jak daný úsek sjedou a jak si na něm zajezdí
  • Závodníky - řeší, jak rychle daný úsek sjedou
je tato škola určena především pro ty v prostřední kategorii.

Hned po vydání první části se ozvalo několik vedoucích (trenérů) z oddílů, které vychovávají děti a mládež. Doplnil jsem proto některé části, specifické pro výcvik mládeže, také fotografie jsou z výcviku dětí. Škola je tedy určena také pro ty, kdo vedou děti a mládež, nastudují si teorii a postupně ji podle svého uvážení uplatní při práci s dětmi.
Odpusťte mi trochu filozofování, ale člověk má mnohem větší radost z aktivit, kdy musel překonat překážky, věnovat nějaké úsilí. Pak se dívá s úsměvem na své začátky, na neumělé počínání ostatních, má radost, že to někam dotáhnul. Proto předesílám, že k nácviku probíraných dovedností je potřeba hodně práce, úsilí a času. Ale jinak to nejde a výsledek stojí za to. Je zajímavé, že na vodě i naprostí neumělci mají pocit, že si to strašně užívají. Těžko se jim vysvětluje, že po zvládnutí techniky je pocit z jízdy úplně jiný. Tak se dá říct, že tato příručka je po ty, kteří jsou ochotní i něco obětovat.

Je to i pro slalomáře?


Já sám jsem začal závodit dost pozdě a za mizerných podmínek co se týká divoké vody, než aby se mi podařilo dosáhnout nějakých opravdových úspěchů. Při překladu Endicottových knih se mi ale vybavilo, že přesně takové rady mi v době mého závodění scházely.

Zájemce o slalom vždy přichází do nějakého oddílu, kde jsou zkušení trenéři a ti už většinu těchto věcí znají. Přesto ale věřím, že zde uvedené návody a poučky mají pro slalomáře smysl:
  • Ještě před příchodem do oddílu budoucí závodník vidí, jak slalomová technika vypadá a jak blízko či daleko k ní má jeho vlastní technika. Pro všechny, kdo chtějí jezdit slalom, je zde zdůrazněno, kterých zlozvyků se musí zájemce o závodění vyvarovat. Kdo už prošel turistickým výcvikem, nebude pak po příchodu do závodního oddílu překvapen, že jeho technika je úplně jiná, než jakou slalom vyžaduje.
  • Ve slalomu, díky jeho složitosti, nikdy neuškodí se probírat teorií.
  • Myslím, že Endicott i Brugvin měli velký talent na vysvětlení podstatných prvků techniky, díky tomu se dá ušetřit mnoho času, který by byl nutný na to, abychom si na tyto věci přišli sami na základě rutinního ježdění.
  • Účelem této školy je posílení kanoistického tábora, může tedy i budoucím závodníkům pomoct nahlédnout do kanoistické techniky, pokud se rozmýšlejí mezi kanoí a kajakem.
  • Postupně se zde objeví něco od současné slalomářské špičky, nechte se překvapit :-)

Ano, je!


IMG_2606
Po projití zde probírané techniky, za použití Endicottových knih, rad od Vládi Galušky, Milana Říhy, Milana Bílého se naše děti rychle dostaly na dost dobrou úroveň ve slalomu. Na závodech často porážejí mnohem starší a déle jezdící soupeře. Ema předjíždí na singlu většinu kajakářů svého věku. Jako nejmladší v českém závodním systému má druhou výkonnostní třídu a v současné době je naše posádka na čele moravského žebříčku deblů, i když to je spíše slabou konkurencí. Takže kdo se naučí techniku zde popsaným způsobem, rozhodně se ji nebude muset přeučovat na závodění ve slalomu.
IMG_7231


O vodním slalomu pak pojednává samostatná kapitola a najdete zde i techniku v provedení světové špičky.













Vodáctví neumělců


Na vodě se rozšířil dost podivuhodný úkaz:
Neschopní a neumělí vodáci se nestydí za svou směšnou jízdu, někdy jsou na ni (i díky své opilosti) dokonce hrdí. V jiných sportech by se styděli vytáhnout patu z domu, aby se jim někdo nevysmál, na vodu se ale klidně vydají. Když parta vyholených mladíků v černých brýlích bez vesty sjíždí hráz v Podhradí, Tuhnice nebo jiný topící jez, pádlo přitom drží jednou rukou, kromě občasného volání záchranky by je měli všichni ignorovat, to nejsou vodáci.

Takže pokud vám stačí se nechat unášet vodou, zafrajeřit na jezech, brát loď jako pojízdnou hospodu a jinak nic víc, tak ani nečtěte dál...


Adrenalin


Toto slovo se slýchá v souvislosti s vodáctvím až příliš často. Já je nemám rád. Někdy bez problémů a v klidu projedeme úsek, ze kterého jde děs a hrůza, Jindy se cvakneme na téměř klidné vodě, nezvedneme, zasekneme se v lodi, připlácne nás to na kámen, ztratíme pádlo, narazíme si koleno, napijeme se. Co z toho je adrenalin? Myslím, že nic. Jestli mám za sebe říct, kdy se klepu hrůzou, buší mi srdce a běhá mráz po zádech, tak to je zcela jistě na vodě potmě a pak u různých velkých vodohospodářských zařízení. Cvaknutí se bojím, když mrzne. Kdyby mi šlo jen o ty hormony, tak o půlnoci v lednu vyjedu nad nějaký dunící jez a budu mít svou dávku vybranou na 20 let dopředu. Na vodě by ale mělo jít o něco jiného...

Pokud vám tedy jde jen o adrenalin, nic se neučte, čím víc toho umíte, tím míň se musíte bát.



Návrat na začátek stránky