Kanoista Radoň vyráží za indonéským trenérským dobrodružstvím
Zabalí věci doma v Nymburce i v Praze, v pátek nastoupí do letadla a vydá se za exotickým dobrodružstvím. Kanoista Jaroslav Radoň bude trénovat rychlostní kanoisty v Indonésii. „Letím do Jakarty. Sedmdesát kilometrů odtamtud je menší městečko s velkou přehradou, kde by se měli centralizovat a trénovat indonéští závodníci,“ říká dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa na deblkanoi s Filipem Dvořákem.
Kariéru ukončil krátce po olympijských hrách v Riu, kde byl společně s Dvořákem sedmý. Už tehdy avizoval, že by se chtěl vydat za zahraničním angažmá, ačkoli o jeho zkušenosti byl v domácí kanoistice velký zájem. „S trenéřinou začínám, chci dlouhodobě pracovat na co nejvyšší úrovni. Největší příležitost mít top lidi a základnu je tady v Česku, ale já jsem chtěl vyrazit ven,“ říká Radoň.
S hledáním zahraničního angažmá mu pomohl Jan Boháč, předseda Českého svazu kanoistů. „Patří mu velký dík, rozhodil můj životopis na kongresu Mezinárodní kanoistické federace,“ líčí Radoň.
Ozvali se zájemci z Indonésie, Číny, následně byl Radoň v kontaktu i s Tchaj-wanem. Nabídku na osmiměsíční práci v univerzitním prostředí na Tchaj-wanu bez další návaznosti zavrhl. Ani ta čínská neskýtala dlouhodobou vizi.
Zato Indonésie pořádá příští rok Asijské hry. „Hodně se na ně připravují, doma by chtěli uspět a něco dokázat,“ láká Radoně. „Ale taky můžu po pěti měsících přiletět domů, je to hodně otevřené. Nicméně indonéští závodníci se každý rok účastní mistrovství světa.“
V posledních týdnech pomáhal s tréninkem v KVS Praha. Když hlavní trenér odjel na soustředění do Chorvatska, pracoval se závodníky, kteří zůstali doma. „Psal jsem plány, zapojil jsem se do tréninkového procesu, takže jsem do toho spadnul,“ popisuje Radoň.
Teď už ho čeká angažmá v Asii s řadou nejistot. Má zajištěné pracovní vízum, ubytování, stravování, ale koho přesně bude trénovat, to se dozví háček páté deblkanoe z olympijských her v Londýně 2012 až na místě. Až v Indonésii také podepíše smlouvu. „Na jak dlouho, to se uvidí až tam. Záleží na tom, jak se mi tam bude líbit a jak budou spokojení. Podle toho, co jsem zjišťoval, je to tak v Asii standardní. Nechávám to plynout.“
Informace sbíral u známých, kteří mají zkušenosti z dalších asijských zemí. „Spojil jsem se i s Milanem Krásným, který dlouhodobě působí v Thajsku. Indonésii mi poměrně doporučoval. Je tam dost závodníků, měli by mít i kanoistky.“
Kroku do neznáma se Radoň nebojí. „Ano, Indonésie je dost exotická, ale co není dobrodružství? Vždyť stát se může cokoli i v Česku. Odjíždím na delší dobu někam, kde nikoho neznám, to asi bude trochu těžší. Šok může nastat, kdyby se to nepovedlo úplně podle mých představ. Ale třeba z odloučení od blízkých v dnešní době všech komunikačních technologií strach nemám.“
Foto: FOTOMALÝ
Tagy: press, rychlostní kanoistika
