Kajakář Vít Přindiš poprvé vítězí na Světovém poháru v Praze – Troji
Zlatá a stříbrná medaile bude viset na krku kajakářů Víta Přindiše a Jiřího Prskavce, kteří ovládli finále Světového poháru ve vodním slalomu v Praze. Přindiš dokázal ovládnout semifinále i finále závodu. Přindiš se po loňském čtvrtém místě poprvé v kariéře dokázal v Troji vyhoupnout na stupeň vítězů, a rovnou na vrchol.
Byl jste posledním na startu, všechen tlak na vás, jak se s tím vyrovnal?
Já jsem takhle startoval i loni a věděl jsem, že loni Jířa zajel nějakou totální megajízdu, po které vedl snad o několik vteřin. A věděl jsem, že musím jet hranu. Letos jsem nevěděl, jak jede, neposlouchal jsem to, ale věděl jsem, že když si pojedu to svoje, tak můžu jet stejně rychle, jako v první jízdě, což se víceméně povedlo a stačilo to na první místo. Takže je to úžasné.
Prskavec nosí jedničku na znamení toho, že je nejlepším kajakářem současnosti... Jaké je porazit ho na domácí trati?
Tak... je to výborný. My tady závodíme docela často i přes České poháry. Dvakrát mě tady minulý víkend porazil, tak jsem rád, že jsem mu to mohl vrátit.
Závodíte odmalička, dalo vám to teď větší náboj?
Hm, ani ne. Spíš si to prostě přejeme. Mrzí mě, že tam s námi nebyl Vávra v tom finále, abychom tam byli všichni čtyři. Ale zase jsme ukázali, že to tady doma umíme a přejeme si to. Kdy jsme stáli my tři nahoře na startu, tak jsme si plácali a čekali, až se do toho pustíme. Byl jsem hrozně rád, když kluci byli v cíli a fandili mi tam. Bylo to hrozně hezké.
Dosud jste byl trochu ve stínu... Nastala teď oba Víta Přindiše?
Bylo by to hezké, ale ve stínu pořád jsem. Kluci zajeli a zajíždí neskutečné výsledky a já bych potřeboval hodně zabrat, abych je vůbec někdy dohnal. Protože to, co má Jířa na triku, to nikdy podle mě nedoženu. Ale já to nedělám kvůli úspěchům, dělám to kvůli takové atmosféře a pocitu, když se to povede. Když z toho mám dobrý pocit já i diváci, je to nádhera. Už po první jízdě mi říkali, že to bylo skvělé a jak se jim to líbilo, tak to je pro mě skvělý náboj do dalšího trénování a pádlování.
Velká medaile přišla už na mistrovství Evropy ve Vídni v roce 2014. Tehdy to bylo stříbro.
Na Evropě to bylo takové, že jsem nic nečekal. Jel jsem ze třetího a viděl jsem, že jsem nějaký druhý a nevěděl, jestli budu mít medaili. Pak jsme to dost prožívali, byla to první medaile. Ale tohle je doma a to jsem si hodně přál. Od té doby, co jsem si tady nevyjel v roce 2013 mistrovství světa, tak jsem chtěl tady něco ukázat a zajet. Dneska se mi to splnilo.
Trénujete spolu s Vavřincem Hradilkem. Panuje mezi vámi nějaká soutěživost?
Fandil mi. Hned byl první, co gratuloval a říkal, jak mi to přeje. V tomhle je to krásné, že ať vyhraje jeden nebo druhý... Já jsem loni to klukům přál, i když jsem byl první pod pódiem. Ale teď jsem rád, že tam můžu být. Svěťáky mám splněné. Ani neplánuju jet všechny, pro mě byl nejdůležitější tenhle a tenhle dopadl krásně.
Foto: Jan Homolka
