Po minulých neblahých zkušenostech jsme všechno úsilí napnuli k úvodnímu sprintu. Povedla se nám výborná jízda, kterou jsme obsadili druhé místo za skvělými Slováky, jimž navíc v záludných vírech pod peřejí Biely Bug perfektně vyšla voda. Díky tomu jsme měli výborné rozlosování do H2H (vyřazovací závod dvojic Head to head) a přes poměrně slabé domácí reprezentanty a velmi rychlé Maďary jsme se dostali až do finále. Hájkům se sprint nepovedl, takže hned do první rozjížďky H2H nastupovali z horší pozice. Přesto se jim podařilo mazácky předjet chybující Dánsko a postoupit do dalšího kola. Tam ovšem proti výborným Slovákům neměli z horší pozice šanci, stejně jako o hodinu později my, když jsme ve finále ze Slovenskem poměrně jasně prohráli.
Byl to první životní úspěch týmu William&Delvin v H2H. Tradičně se nám v této kontaktní disciplíně nikdy nedařilo, o to víc jsme byli nabuzení na zítřejší slalom.
Slalomovou trať během noci částečně poškodila velká voda, některé branky se stavěly až na poslední chvíli. První kolo jsme projeli velmi povedenou čistou a plynulou jízdou, ovšem s výjimkou povodky č. 8, kam se nám nepovedlo přetraverzovat z protivodné sedmičky. Jak se nakonec ukázalo, byli jsme jeden ze dvou týmů, kterým se podařilo se osmičky alespoň dotknout. Byla postavena tak nešťastně, že ji neprojel žádný tým a většina ji míjela z uctivé vzdálenosti. Alespoň jednu padesátku tedy měli všichni, takže jsme po první jízdě vedli s poměrně velkým náskokem.
V raftingu se ovšem počítá lepší jízda a bylo jasné, že ve druhé jízdě se bude muset jet jinak. Zkusili to hned Slovinci, kteří za sedmičkou vysedli na břeh, vyběhli z raftem nahoru nad peřej a teprve potom sjeli do osmičky. Tak to posléze udělali ještě asi dva týmy, ovšem podle našeho měření jim toto přenesení trvalo nejméně 45 – 65 sekund. Taktika byla tedy poměrně jasná: pokud vynecháme protivodnou sedmičku, ztratíme 50 trestných vteřin, ale ušetříme minimálně 45 vteřin přenášení + spoustu sil. Tímto rozhodnutím se řídily všechny ostatní týmy s výjimkou Hájos/Kenvelo týmu, který se i ve druhé jízdě opět pokusil o traverz, ale neuspěl. Všechny další týmy včetně nás už sedmičku vynechaly. My jsme po velmi dobrém úvodu bohužel udělali osudnou chybu v poslední protivodě, kde nás velmi silný vracák poslal daleko pod bránu. Tato chybička nás stála několik sekund, které nám pak chyběly na vítězné Slováky. Sice jsme se radovali z druhého stříbra, ale v koutku duše nás to mrzí doteď.
Do sjezdu jsme nastupovali s největšími obavami. Nejsme žádní sjezdaři a téměř hodinový, asi patnáctikilometrový sjezd po poměrně hladké vodě s několika peřejemi nás děsil. Startovalo se po pěticích hromadným startem. Nejvýhodnější pozici si přirozeně vybírají týmy podle průběžného pořadí. Stáli jsme na startu vedle velmi rychlého slovenského HazardTeamu s jediným cílem: za každou cenu se jich co nejdéle udržet a pokud možno se nenechat předjet Bosnou, Slovenskem2 nebo Hájky. Hned od startu jsme nasadili rychlý sprint a podařilo se nám zavěsit se těsně za Slovensko a zároveň utrhnout třetí Bosnu. Téměř čtyřicet minut jsme velmi těsně zezadu dotírali na slovenský tým a znervózňovali je tím, že nám nemohli ujet, i když to několikrát zkoušeli. Naopak oni dělali stále více chyb při čtení vody a nejeli tou nejlepší stopou, takže se zezadu pomalu začal přibližovat tým Hájos/Kenvelo, který mezitím zkušeně předjel Bosnu i Slovince. Nechtěli jsme se předčasně zahltit, a trpělivě jsme čekali na vhodnou příležitost. Ta přišla na začátku kaňonu, kde začínaly peřeje. Ostrým nástupem jsme Slováky předjeli a okamžitě zaujali tu nejvýhodnější proudnici, čímž jsme získali asi desetimetrový náskok. To nás povzbudilo tak, že jsme se vypjali k téměř desetiminutovému finiši, na jehož konci bylo naše první velké sjezdové vítězství. Porazili jsme Slovensko o 10 sekund, třetí dojeli Hájci po skvělém výkonu, kdy několik set metrů před cílem dokonce útočili na druhou pozici Slováků.
Náš naprosto nečekaný závěr mistrovství vedl nejen k naší nezměrné euforii (jen v koutku duše zůstává ten prokletý vracák ze slalomu...), ale i k dalšímu velkému úspěchu českého raftingu, po letech opět zásluhou našeho týmu William&Delvin z Prostějova.
Ke skvělému úspěchu nám blahopřáli poražení Slováci stejně jako právem zklamaní Hájci. Z vedení našeho raftového svazu, které se po celou dobu závodu pohybovalo kolem nás v reprezentačních tričkách Czech Raft Team, nám nepogratuloval ani jediný…
Jiří Vrba, William&Delvin
Další fotky ze závodů najdete zde.
