Základní slalom v zahraničí - kategorie

Napsal Lubor Přikryl dne 26. březen 2013.

Určitě nebude na škodu, když se podíváme za hranice ne na úrovni mezinárodních závodů, kam jezdí naše reprezentace, ale úplně základních veřejných závodů. Vybral jsem několik dostupných zemí, kde práce se základnou přináší dobré výsledky a na žádost Endicotta jsem přidal i USA, i když oba situaci slalomu v USA považujeme za problematickou.

I pro závodění na nejvyšší úrovni je dobré vidět, za jakých podmínek závodila během celé své kariéry zahraniční konkurence.

První část - lodní a věkové kategorie.

Srovnávané závody a pravidla v zemích: ČR, Velká Británie, Německo, Slovensko, Rakousko, Francie, Polsko, Slovinsko, USA.

Obecné srovnání (upřesnění a vyjímky níže)

1. ČR je jedinou zemí, kde se plnohodnotně závodí až od 11 let. (Některá omezení pro mladší kategorie dále u přehledu států).
2. ČR je zemí, která nemá v pravidlech plnohodnotně zařazené kategorie C2W a C2Mix. Ve všech ostatních zemích kromě úplných tradičně kajakářských vyjímek jsou tyto kategorie zařazovány a k tomu mají pravidla přiřazení k jiné kategorii, pokud je málo lodí, ale většinou se výsledky vyhlašují samostatně (Na národních mistrovstvích to pak už nebývá).
3. ČR je jedinou zemí, kde byly a částečně jsou jiné podmínky pro C2, C1 a kajaky v začátcích závodění a regule o "nesourodém věku" na C2. Speciálně pro zemi s takovou tradicí a úspěchy v C2 a C2Mix, jako ČR v minulosti byla, jsou tento a předchozí bod přinejmenším k zamyšlení.
4. V otázce bezpečnosti je situace podobná ve všech zemích kromě Francie. Požadují se většinou vesty a helmy, odpovídající normě a ne podle ICF. V některých zemích je 6 kg místo 6,12 kg.
5. Zastoupení kategorií - poměr kajaků, singlů a deblů, závodění ve více kategoriích: situace je podobná ve všech zemích, kromě Rakouska a částečně Slovinska. Kajakářky vesměs závodí na C1W, obsazení C1W je na vzestupu a v řadě zemí srovnatelné s C1.
6. V počtech závodníků na veřejných závodech, zpracování výsledků, kvalitě rozpisu závodů a zpracování žebříčků se ČR řadí na špičku mezi uvedenými zeměmi (i díky systémům, jako je results.cz - RVP, Slalom-world), velmi podobné zpracování výsledkových listin mají například v Německu a zcela luxusní ve Francii.

GER:

Věkové kategorie jsou podobné, jako v ČR, ale mladší žáci jsou už od 10 let. Pro všechny kategorie jsou v pravidlech explicitně vypsány C1W, C2W a C2Mix. Tyto kategorie jsou i vyhlašovány a na stupních vítězů se objeví např. i jediná posádka C2W.
Zajímavým rozdílem je pořádání finálových a semifinálových jízd, to můžeme vidět i v dalších zemích. Je to podchyceno v pravidlech a běžně se to praktikuje. Závody, srovnatelné s ČPŽ mají účast maximálně např. necelých 200 kajaků, semifinále jely odhadem 2/3 z toho a finále 10 z každé kategorie, tedy 40.
Pro sportování mladších dětí platí v Německu další speciální pravidla, která slalom dodržuje. Existují i závody ještě menších dětí, s povolenými menšími loděmi, ale ty jsou zcela zvlášť a já o nich nemám informace.

GBR:

Závodí se od 10 let a dále jsou kategorie po sudých letech. Závodů je ve Velké Británii velký počet, souběžně 2-5 závodů za sobotu, letos už se jelo asi 15 lokálních závodů - no mají tam prostě tepleji, když ne v létě, tak teď. A za sobotu - jen málo závodů je duálních, většinou se jede jen jeden den. Účastníků je většinou méně, než v ČR (odhadem 25-50% počtu)
Přestože registr závodníků je po lodích včetně deblů, ve skutečnosti závodníci střídají kategorie a posádky.
Na lokálních závodech je zajímavá větší převaha kajaků, než by se v zemi s dvěma medailemi v C2 na Olympiádě dala čekat. Na deblech jezdí řada takových těch divokých kombinací otec-dcera, manželé kajakáři a podobně.
Závody a pak i výsledky jsou v Británii důsledně podle tříd, které jsou téměř stejné, jako u nás, nazývají je divize. Ale právě díky vyhodnocení po třídách je těžké se v tom vyznat. Navíc závody jsou důsledně rozděleny pro divize, například 3/4 nebo 2/3, ale v praxi se to nedodržuje a když přijede někdo s 3 na závody divize 2, tak ho nechají závodit a do výsledků dají "divize 2-3".

FRA:

Závodí se od 9 let. Nejmenší kategorie jsou "kuřátka", i když ve Francouzštině to vyzní trochu jinak, ale ani s kuřátky nemají Francouzi problém to dotáhnout na Olympijské zlato. Pro tři mládežnické kategorie platí stejná pravidla a určitá omezení v postupu - nejsu uvedeni v národních žebříčcích.
Francouzi mají asi 2800 bodovaných závodníků, kromě toho zmínění mládežníci v registru nejsou. Závodů je stejně nebo i víc než v Británii, ale jsou víc obsazené, asi nejvíc ze všech zemí. Startovné na dvoudenní závod bývá 10€ a na čísla se platí kauce. Bohužel o závodech mládeže nemám informace.
Zajímavé je, že na většině závodů je srovnatelný počet C2W a C1W, spíše převaha ženských deblů. Také ve Francii jsou C2W, C2 a C2Mix vyhlašovány zvlášť.
Závodník dokonce může jet C2Mix a C2W nebo C2, tedy 2x na deblu v jednom závodě.
Největší pozornost si ve Francouzském slalomu zaslouží žebříček a výsledky závodů na webu. Ve výsledcích se rozklikne pod každým jménem penalizace na jednotlivých brankách. Kliknutím na jméno dostaneme historii závodů i s grafem, po kterém lze myší projíždět závody a ukazují se body (stejným směrem míří i náš slalom-world.com, u Francouzů se lze inspirovat). Vím, že tato kvalita souvisí i s financováním, ale o tom až příště.
Zcela zvláštní je francouzský systém výtlaků vest a zde je odpověď, proč firmy z Francie prodávají jiný sortiment. Pravidla mají nejvíc váhových kategorií a výtlak pro závodníky nad 60 kg je 70N, z našeho pohledu nestandardní.

USA:

Organizátoři závodů mají velkou volnost v uspořádání kategorií, jde o maximální atraktivitu závodů. Mohou si tak zavést např kategorii otevřené kánoe, kategorii závodů rodičů s dětmi a další speciality. Oficiálně závodník má jet jen maximálně ve dvou kategoriích, ale moc se to nedodržuje. Věk žáků není omezen zdola (žáci jsou do 14 let), Endicott říká, že za současné situace nikdo nikoho neomezuje a snaží se přilákat maximální počet dětí. Dospěli jsme ale k tomu, že nevalné úspěchy americké kanoistiky jsou způsobeny především způsobem financování a tím se budeme zabývat příště.

AUT:

Rakousko je tradičně kajakářskou zemí a proto účast na závodech je zcela nevyvážená ve prospěch kajaků. Na některých závodech vůbec není kategorie C2 zastoupena a dokonce někde ani C1. V začátcích slalomu tomu byl protiváhou slalom v ČR, který zase protěžoval kánoe, ale to už je hodně dávná minulost, nicméně nevyváženost kategorií na základních závodech v Rakousku vede i k nevyváženosti v reprezentaci.

SVK:

Předpokládal jsem, že na Slovensku si drží stejná pravidla, jako ČR a ani jsem je původně nezahrnul do srovnání. Není tomu tak. Na Slovensku neexistuje dolní věkový limit a limit pro kategorie, jediným omezením je to, že děti do 11 let nemohou startovat na těžší vodě (WW2). Bodováni jsou všichni. V žebříčku jsou prakticky děti od 8 let. Poměr lodí v kategoriích je podobný, jako u nás. Počty závodníků jsou spíše na úrovni oblasti Morava, kdybychom chtěli srovnávat s ČR.

SLO:

Slovinský slalom je také silnější v kajacích. Předžáci s krásným pojmenováním Cicibani jezdí na kajaku jako samostatné kategorii. Ovšem nikdo nemá problém s tím, že většina těchto cicibanů startuje ještě i na singlu a jsou normálně zařazeni do kategorie C1 a dále startují i na deblu, ať už v kombinaci s jinými cincibany nebo se staršími kolegy. Kategorie mladších žáků na C2 je díky tomu, že do ní jsou zařazováni i předžáci, na některých závodech mnohem početnější, než kategorie starších žáků. Ve Slovinsku je častější praxe takto kombinovat kategorie, někde jedou v jedné žákovské kategorii i debly předžáků, starších a mladších žáků, ale je jich třeba 30. Věkové kategorie jsou stejné jako v ČR, věk předžáků není omezen a loni jezdily na poháru ročníky do asi 2005, nejmladší byl malý Hočevar, ročník 2007, na deblu se sestrou ročník 2002 na zadáku. :-)


Závěry si jistě udělá každý sám. Já si osobně myslím, že každé omezení na úrovni veřejných závodů, které v zahraničí není, pro nás představuje zbytečný handicap a mělo by mít nějaký zásadní důvod, pokud možno jiný, než setrvačnost z minulých let.
Celý rozbor neslouží ničemu jinému, než nabídnout inspiraci a další cesty k rozvoji tohoto překrásného sportu. Díky všem, kdo pro to něco dělají.

Další výzkum budeme na přání Billa Endicotta provádět v oblasti financování slalomu v jednotlivých zemích.