Jak olympijské hry málem o vodní slalom přišly

Napsal Tereza Prskavcová dne 26. září 2020.

Letos v září je to přesně dvacet let od momentu, kdy se na druhé polokouli konaly Olympijské hry 2000 v Sydney. Všichni zúčastnění považují australské hry za jedny z nejlepších v historii, nechybělo však mnoho a olympijský program mohl být bez vodního slalomu. Až mimořádná kampaň, která kromě osobností vodního slalomu zahrnovala i světové lídry, zajistila setrvání slalomu mezi sportovní smetánkou až do současnosti.

Mohl to být poslední hřebík do rakve, který by pohřbil vodní slalom. Místo toho však podnět vyřazení slalomu z OH pro nadcházející hry v Sydney vyvolal velkou mezinárodní kampaň, do které se zapojili i nejmocnější lidé planety. Díky ní a jejímu dosahu vznikl projekt zajišťující finanční podporu pro stavbu umělé slalomové trati, což sport nakonec zachránilo.

Psalo se září roku 1996. Vodní slalom si zrovna užíval své úspěšné představení na divoké vodě na řece Ocoee při OH v Atlantě. Čtyři rozdílné státy si mezi sebe rozdaly zlaté medaile ze všech kategorií (Česká republika, Slovensko, Francie, Německo). Budoucnost sportu v olympijském programu se zdála být zajištěna. Byl to dlouhý a náročný boj vrátit vodní slalom, po jeho premiéře na OH v Mnichově 1972, zpátky do programu. Úspěch olympijského závodu v roce 1992 při návratu slalomu v Barceloně (na trati v La Seu d’Urgell) podpořený silným představením slalomářů o čtyři roky později v Atlantě, dával slalomářské komunitě pocit jistoty. Také Sydney, další hostitel her, počítalo ve svých plánech s vodním slalomem. Tak si představte ten šok, kdy pár dní poté přišla do Prahy faxem zpráva, že vodní slalom vypadl z plánů pro OH v Sydney. Mezinárodní olympijský výbor i organizační tým her v Sydney byly silným zastáncem slalomu, ale australská vláda byla proti.

„Říkali, že vybudování areálu pro vodní slalom by Austrálii stálo 13 miliónu AUD, což jim za to nestálo,“ říkal Jaroslav Pollert. „To by absolutně pohřbilo budoucnost vodního slalomu, pokud by byl vyřazen z olympijského programu.“ V listopadu roku 1996 byl Jaroslav Pollert přímo vtažen do centra dění. Byl zvolen předsedou slalomové komise Mezinárodní kanoistické federace ICF.

„To by absolutně pohřbilo budoucnost vodního slalomu!“

Mnozí to považovali za konec sportu, ale Pollert neměl čas nad tím přemýšlet zrovna takhle. Rovnou začal společně s dalšími členy komise připravovat plány na zvrácení rozhodnutí pořádající vlády. První prioritou bylo hledání řešení, jak snížit plánovaný rozpočet pro stavbu areálu, což byl hlavní zájem vlády Nového Jižního Walesu. Většinu tohoto břemena vzal na svá bedra Brit Richard Fox, bývalý slalomář závodící na OH v Barceloně a především pětinásobný mistr světa na kajaku. Odjel do Sydney a slovy Pollerta – bylo jeho úkolem najít přátele, kteří by pomohli s nedobře vyhlížející situací.

Fox našel stavební firmu, která slíbila vybudovat trať mnohem levněji, než byl původní plán. Poté se již mohl začít naplno snažit o změnu plánů pořadatelského státu. Na druhé straně polokoule byl i Pollert dosti zaneprázdněn. „V tu dobu to bylo sedm let od Sametové revoluce a my jsme neměli žádné spojení s vládou Václava Havla. I přesto díky mým kontaktům na univerzitě jsem nakonec mohl napsat francouzskému prezidentovi Jacques Chiracovi, viceprezidentovi USA Al Goremu a českému prezidentovi Václavu Havlovi. Všichni tito vrcholní politici poté podpořili naši kampaň.“ Pan Pollert má stále uložené kopie většiny dopisů, které obdržel na podporu záchrany vodního slalomu, i ty od prezidentů Chiraca a Havla.

„Bylo opravdu skvělé, co jsme zvládli. Dokázali jsme dát dohromady mezinárodní kanoistické federace, které společně investovaly velké částky pro podporu stavby areálu. Například Francouzi přispěli částkou 100 tisíc AUD, stejně tak i Německo. Česká republika přidala 25 tisíc AUD. Sami si dokážete představit, jak velké obchodní rozhodnutí to pro jednotlivé federace muselo v tu dobu být. Ale v podstatě tyhle příspěvky pomohly zachránit vodní slalom. Nebýt součástí olympijské rodiny by bylo naprostým šokem pro náš sport“ říká Pollert.

V odvětví, kde jsou vysoké náklady spíše pravidlem nežli výjimkou, Fox, Pollert, ICF a národní federace splnily svůj slib, když představily plán na areál pro vodní slalom, který by neměl v tehdejším světě obdoby, za výrazně zredukovanou částku.

„Tyhle příspěvky pomohly zachránit vodní slalom. Nebýt členem olympijské rodiny by bylo naprostým šokem pro náš sport“

„Z plánované částky více než 13 milionů jsme se dokázali dostat na 6,5 milionů australských dolarů,“ říká dnes pyšně Pollert. Úsilí stálo za to. Pollert, který byl součástí olympijských závodů vodního slalomu od roku 1992, nepochybuje o kvalitě Sydney. „Byl jsem součástí OH od Barcelony a můžu říct, že Sydney pro mělo jasně nejlepší. Nejen díky tomu, že jsem toho všeho byl součástí více než dříve, ale také díky skvělým domácím návštěvníkům, atmosféra tam byla opravdu unikátní.“

Všechny čtyři závodní dny bylo vyprodáno. V areálu bylo 5 000 míst k sezení plus se podél tratě vešlo dalších 10 000 stojících diváků. „Nejenom atmosféra byla skvělá, také počasí vyšlo na všechny dny dokonale, stále svítilo slunce. Jediná věc, která se pořadatelům nepovadla, bylo umístění pozic pro televizní komentátory. Jejich pohled směřoval přímo do australského slunce, takže na monitorech nemohli vůbec nic vidět,“ říká Pollert, který sám komentoval živé přenosy České televize z olympijského závodu.

Vzhledem k množství času, úsilí a peněz, které byly vynaloženy na záchranu vodního slalomu pro OH v Sydney, možná není překvapením, že z úhlu televizních monitorů mu nebyla věnována dostatečná pozornost.

Komunita slalomářů to pořadatelům odpouští…

Článek je přeložen z originálu ICF. Odkaz: