Sjezdová reprezentace absolvovala další soustředění, tentokrát na sněhu
Po vyhlášení tradiční ankety Král divoké vody zamířila reprezentace sjezdařů na další soustředění. Tentokrát odcestovali do italského Livigna na vodu v jiném skupenství – na sníh. V oblíbeném středisku je čekal týden tréninku na běžkách. A padl zde i běžkařský rekord.
Letošní sněhové podmínky byly o poznání lepší než minulý rok. Všechny stopy sice ještě nebyly protažené, ale to se v průběhu týdne měnilo, a sportovci tak nemuseli kilometry najíždět jen na malém stadionu.
Sjezdový tým je v posledních dvou letech výrazně omlazen a průměrný věk v týmu je asi 20 let. Šéftrenér Robert Knebel si proto všechny jeden z prvních večerů svolal a přednesl motivační řeč, která několik sportovců opravdu nakopla. Navzájem se potom hecovali v počtu ujetých kilometrů za den. František Salaj přišel z jednoho tréninku za tmy s čelovkou a šedesáti kilometrech v nohách. Na poradě za to byl odměněn potleskem, ale sláva netrvala dlouho. Do letošního roku byl mezi sjezdaři rekord v najetých kilometrech za den 80. Ten udělali v roce 2019 Martina Satková, Adam Satke, Karel Slepica a Kamil Mrůzek. Dopoledne ujeli 50 km a odpoledne už je čekala „jen“ třicítka.
Tento rekord byl letos zlomen devatenáctiletým singlířem Matoušem Beierem, který dopoledne i odpoledne ujel lehce přes 45 kilometrů a v součtu mu to tak vyšlo na 91 kilometrů ujetých za jeden den. „Je to super pocit. Běžkování mám rád a baví mě to. Přijde mi super, že můžeme po sezóně dělat i trošku něco jiného než pořád jen pádlovat. U nás v Trutnově třeba pádlujeme dokola na pěti stech metrech, což mě celý rok nebaví, takže je super, že někdy vyjedeme takhle do hor a můžeme běhat na běžkách. V Livignu jsem chtěl najezdit 300 kilometrů, ale protože jsme museli odjet dřív, mám asi 281. To mě dost mrzí,“ hodnotí první soustředění na sněhu Beier. Stovku si prý nechává až na lednové soustředění v Ramsau.
Po večerech se chodilo do města nebo na pizzu do vedlejšího hotelu s restaurací a debatovalo se o tom, která je nejlepší. Většina už má ale pár let jasno. Na pokojích se hrály karty, což je velice důležitá součást každého soustředění od příchodu hry Kabum.
Pátek je většinou spojen s bolestí a utrpením. Sportovce totiž čeká závod a na čtvrteční poradě se všichni klepou strachy, co letos Robert vymyslel za trať. Po seznámení s tratí samozřejmě vznikají námitky a zkoušky, jestli Robert nepovolí, ale je to spíše sranda. Všichni ví, že je jasno. Tentokrát ale počasí opravdu nevyšlo. Od brzkého rána intenzivně pršelo a po příjezdu na start už byli všichni dost mokří. Nebylo to sice nic příjemného, ale bylo úplně jasné, že sjezdaři nepovolí. Odměnou jim měla být tradiční společná večeře spojená s vyhlášením výsledků, ale po závodě byla svolána mimořádná porada a kvůli nepříznivému počasí se rozhodlo, že se pojede domů dřív.
Cesta byla náročná. Skoro celou dobu sněžilo a na to nebyl nikdo připravený. Silnice nebyly upravené a řidiči tak museli být velmi opatrní. Naštěstí všichni dojeli domů v pořádku.
Jednalo se o poslední soustředění tohoto roku. Další sjezdaře čeká až v lednu, takže teď si mohou užívat nějaký čas doma. Většina z nich ale využije příznivých sněhových podmínek a do ledna se na běžky podívá.
Text: Marie Němcová
Tagy: press, sjezd, reprezentace
