Informace Jirky Hrona - Choroše

Napsal Ivo Eichler dne 21. listopad 2013.

Informace o připravované knize Milana Svobody - PROHRANÁ VÍTĚZSTVÍ, kterou se chystá vydat J.Hron a nyní ji začne na pokračování vydávat magazín Hydro. Připojena reakce na zveřejnění této informace, kterou jsem obdržel od syna Milana  tedy od Davida Svobody v sobotu 23.11 tedy den po uveřejnění tohoto článku a další ze včerejšího dne.

 Ahoj kamarádi.

    Ve středu 20.11.2013 začne na www.hydromagazin.cz vycházet na pokračování kniha PROHRANÁ VÍTĚZSTVÍ, kterou nestihl dopsat a vydat Milan Svoboda. Shodou okolností a dá se říci velkou náhodou se mi dostal do ruky přepis magnetofonového záznamu. Stále mě tížilo to, že tato pravdivá Milanova výpověď skončí v zapomnění. Dokázal jsem synovi Davidovi poslat 1 kopii a myslel jsem, že bude snaha o knižní vydání. Milan vlastnil vydavatelství LEPREZ. Bohužel k tomu nedošlo.  Příští rok to bude 10 let, co nás Milan opustil a tak si myslím, bude dobře si hodně věcí připomenout.

Domluvil jsem s redakcí Hydra, že na pokračování budeme vydávat tyto paměti na www.hydromagazin.cz, tak jak budu schopen jednotlivé části připravit. Chceme je prokládat fotografiemi z historie vodního slalomu. Tímto Vás prosím, pokud nějaké máte, oskenujte je a pošlete je na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., pomůžete tím jednotlivé kapitoly oživit.

Tento e-mail pošlete svým kamarádům.

Přeji pěkné počtení velmi zajímavého životního příběhu.

 Zde je reakce Davida Svobody:

Ahoj Ivosi,

pisu Ti v reakci na zpravu pana Hrona, kt. jsi umistil na web. Jmenem rodiny Milana Svoboda si dovoluji upozornit, ze se jedna o neutorizovane vydani textu bez naseho souhlasu. S vydavanim v teto podobe a na strankach casopisu Hydro nesouhlasime, coz jsem dnes sdelil vydavateli emailem a panu Hronovi vcera telefonicky. Verime, ze se podle toho oba zachovaji a s touto cinnosti prestanou. Otcovy pameti planujeme zverejnit, ale v pro nas prijatelne podobe.

Prosim Te bud o stazeni informace anebo o zverejneni reakce.

Diky David

Zde pro změnu reakce Jirky Hrona  k celé "kauze":

V pátek 22.11. před  19 hodinou mi zvoní telefon. Neznámé číslo. Na druhém konci se mi představuje  Svoboda.  Dlouho jsem nevěděl o koho se jedná  a očekával jsem, co mi bude nabízet. Vše se rychle vysvětlilo. Byl to syn Milana Svobody, kterému jsem z vlastní iniciativy v minulosti poslal 1 kopii „Prohraných vítězství“, které jak jsem několikrát uvedl, jsem velkou náhodou získal.( Hydro 3/2013)

Po odeslání jsem ho telefonicky kontaktoval a nabídl případnou pomoc, pokud by chtěl knihu vydat. Tím naše komunikace tehdy skončila.

David mě hned ze začátku velmi překvapil. Očekával jsem poděkování, že se konečně podaří mnoha lidem zalistovat historií a dalším, zejména našim dětem, jak mi napsal Tomáš Zástěra prehistorií.

Opak byl pravdou. Co jsem mohl čekat, když ani po doručení kopie mi nepotvrdil její příjem, natož poděkoval. David mi hned k mému údivu vynadal, co si dovoluji uveřejňovat něco, co se jich, jako rodiny dotýká. Na moji otázku, co je špatně mi sdělil, že se jim to prostě nelíbí.

Po několikaminutovém rozhovoru, kdy jsem se snažil vysvětlit, že za téměř 10 let neučinil nic pro případné vydání knihy, i když jsem mu nabízel pomoc. Snažil jsem se mu vysvětlit, že postupně odcházejí jména vzpomínaná Milanem a ti co ještě žijí, jsou šťastní, že si tu dobu mohou připomenout. Navíc letos slavíme 100 let kanoistiky v Českých zemích a není vhodnější doba připomenout část historie, zejména perem člověka, který tímto sportem byl doslova posedlý, byl to jeho život a stále ho máme v paměti.

Milan měl dvě rodiny. Tu doma a tu vodáckou. Jedna rodina si nepřeje pokračování a druhá, která je mnohem větší si to žádá a těší se. Je třeba vyslyšet přání většiny.

Po tomto telefonátu, ale hlavně ohlasu na první část jsem se utvrdil v tom, že je třeba pokračovat. Ne vždy se musí všem něco líbit, ale takový je život. Snad se já spolu s redakcí nevrátíme do dob cenzury a exilové literatury.

 Milanovy vzpomínky mohli také skončit někde v koši a všichni by jsme byli navždy ochuzeni o kus nádherně popsané vodácké historie.

Poznámka:

Nikdy jsem neuvažoval  o samostatné vydání knihy. Vydání knihy je i ekonomická záležitost a každým dnem se snižuje počet lidí, kteří by byli ochotni si knihu koupit. Toho jsem si dobře vědom. Osoby jmenované v Milanových vzpomínkách postupně odcházejí.

 I s Hydromagazínem jsme jednali pouze o vydávání čtení na pokračování, prokládané dobovými fotkami pouze na www . Považovali jsme to jako vhodné u příležitosti 100 let kanoistiky.

Pro mě, jak vidím by bylo nejjednodušší přestat si s tím dělat práci.

David nepochopil, že to co jsem mu poslal není jeho duchovním vlastnictvím .Milan měl zájem to vydat sám ve svém nakladatelství. Nestihl to ani dopsat, natož vydat. Jirka Polák mohl být poslední, kdo to četl a na přání upravoval. Davidova reakce je zarážející, protože ani on sám nevěří tomu, že by knihu vydali. Času na to měli více než dost.

Tak trochu si připadám, že chce abychom se vrátili o více než 20 let zpátky.

Jak mohou fungovat deníky Blesk a jiné podobné noviny, řada portálů např. super.cz. Tam se píší věci, které určitě k autorizaci nedostává ten, koho se to týká.

Pokud nebude pokračování vycházet na www, jsem ochoten zájemcům posílat části, které stačím zpracovat na jejich žádost na e-mail adresu.

P.S. Ani Milan netušil, jak výstižný název pro připravovanou knihu vybral.

S přáním příjemného dne,

Jiří Hron

Stanovisko k dopisu pana Hrona:

Jak jsem psal již Ivošovi po soukromé lince, tak to, co teď dělá pan Hron a jak se všechno kolem tátových pamětí vyvíjí mě především velmi mrzí a připadá mi to neuvěřitelné.

Na úvod je třeba říct, že o panu Hronovi jsem měl ještě donedávna pozitivní mínění a byl jsem rád, že nám přislíbil s vydáním pamětí pomoc. V tomhle mu patří dík, neboť dal impuls k tomu, abychom se tím začali zabývat. Od té doby, co mi paměti poslal, jsem měl na mysli, že bychom je měli vydat, ale bohužel to nebyla moje hlavní priorita a ostatní životní starosti způsobily, že jsem to pořád odkládal a cítil to jako svůj rest. Mluvil jsem o tom s několika lidmi na několika vodáckých akcích, naposledy letos na MS v Troji, kde jsme já i bratr říkali při rozhovoru s Martinem Horalem a dalšími, že na to myslíme a počítáme s tím. Počítali jsme i s pomocí pana Hrona. Vzhledem k tomu, že už se kolem vody tolik nepohybuji, tak jsem si nevšiml, že je 100. výročí a v tomhle je podle mě vydání otcových pamětí v souvislosti s výročím dobrý nápad. Kdyby se na nás pan Hron obrátil, tak bychom to pravděpodobně uvítali a vydání urychlili.

Na druhou stranu je třeba uvést na pravou míru některé věci, které pan Hron napsal.

1. Není pravda, že jsme to nechtěli vydat (viz. text nahoře).
2. Pan Hron se mýlí, když říká, že není pravda, že dílo je naším duševním vlastnictvím. Naším duševním vlastnictvím naopak je a to podle zákonů ČR a jeho činnost, vzhledem k tomu, že mi není známo, že by měl právní titul k vydávání díla, není v souladu se zákonem, což mi potvrdili všichni právníci, se kterými jsem věc konzultoval. I jen šíření kopií je protizákonné.
3. Není pravda, že by pan Hron někde zachránil nějaký jediný výtisk, ale naopak to, co má, je stará verze z prosince 2003. Táta na tom dokumentu pracoval ještě pár měsíců před smrtí na počítači. Digitální podoba i s datem poslední editace v květnu 2004, stejně tak jako pracovní výtisk, jsou v tátově pozůstalosti.
4. Není pravda, že bych od přijetí dokumentu s panem Hronem nemluvil. Poslal mi to na jaře, dal jsem to přečíst mámě i bratrovi a na podzim jsem mu volal, že bychom se na jaře dalšího roku mohli kvůli tomu spojit, že my mezi tím promyslíme, jaké úpravy by tam byly potřeba. Mojí chybou je, že jsem se už na jaře panu Hronovi neozval a věc odložil až na ni budu mít čas. Pan Hron to označuje za tvrzení proti tvrzení, já nemám důvod se s ním hádat a věřím mu, že si to nepamatuje, a nijak mě to neuráží.
5. Důvodem, proč se nám nelíbí tohle vydávání je kromě narušení autorských práv (viz. bod 2 a závěrečný odstavec) jednak starší verze textu, ale také několik zde zmíněných osobních skutečností z tátova života, které podle našeho názoru nemají historickou hodnotu a nechceme je zveřejňovat.
6. Během našeho posledního telefonátu jsem byl velmi šokován i já panem Hronem, když mi řekl, že ho jako rodina vůbec nezajímáme a on se po vzoru „seriózních medií“ typu Blesk a Super bude chovat zcela bez ohledu na vůli nás jako lidí, kteří máme právo zacházet s autorskými právy našeho otce.

Nevidíme nejmenší důvod, proč by paměti našeho táty měly vycházet na webu komerčního časopisu a ještě k tomu na pokračování, když je lze připravit do PDF a pak buď rozesílat zájemcům mailem anebo v tištěné podobě. Dnes již skutečně není problém nějaký vázaný dokument vyrobit. Vydávání na pokračování v časopise Hydro na nás mnohem víc působí jako aktivita, která má vydavateli zvýšit návštěvnost webu a prodej časopisu. Nevidíme nejmenší důvod, abychom s tím souhlasili, když nám není známo, že by vydavatel měl k vydávání právní titul.

Opakovaně tedy vyzýváme vydavatele i pana Hrona, aby přestali se šířením neautorizovaného textu, který je ještě navíc starou pracovní verzí, a nebránili tak přípravě vydání seriózní publikace.

V zastoupení rodiny

David Svoboda